Obyvatelé domu u silnice dlouhodobě trpěli nadměrným hlukem, který hygienická stanice opakovaně legalizovala hlukovými výjimkami, a požadovali náhradu újmy. Obecné soudy jejich žalobu zamítly, protože neshledaly příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a újmou.
Ústavní soud však dospěl k opačnému závěru – kdyby výjimka nebyla vydána, stát by musel situaci řešit. Zrušil proto rozhodnutí nižších soudů ve vztahu k jednomu ze stěžovatelů a nařídil nové projednání, čímž potvrdil odpovědnost státu za nezákonné jednání svých orgánů.
Ústavní soud TZ 14/25
Obyvatelé domu v blízkosti silnice druhé třídy se domáhali náhrady újmy způsobené nezákonným rozhodnutím krajské…