Sociální podnikání a dotační možnosti obcí

3.67 Sociální podnikání a dotační možnosti obcí

Ing. Pavel Večeřa

Úvod

V poslední době místní akční skupiny vyhlašují dotační výzvy IROP pro oblast sociálního podnikání (social enterprise). Následující článek má být inspirací pro tvorbu projektů nebo dotačních programů/výzev v oblasti sociálního podnikání.

V menších obcích a periferních oblastech nelze očekávat, že bude své aktivity a investice realizovat velká nadnárodní firma. I přesto je nutné dát šanci místnímu potenciálu, aby vytvořil pracovní místa, smysl života lidem, kteří v místě chtějí žít a pracovat. V městech/obcích také žijí skupiny obyvatel, které trh práce dlouhodobě buď odmítá nebo aktivně nevyhledává, a to i při současné rekordně nízké nezaměstnanosti v podmínkách ČR. Pro ně je třeba vytvořit podmínky, které jim umožní uplatnění, protože je přirozenou touhou každého člověka být užitečný a nalézat v práci smysl života.

Dlouhou tradici má v Evropě i v ČR sociální podnikání organizované křesťanskými církvemi jako charita, hospicová péče, azylové domy pro matky s dětmi, péče o sirotky. Je skutečností, že tato tradice v Československu byla za komunistického režimu přerušena, nicméně po roce 1989 se v mnoha oblastech daří její obnova.

Lze předpokládat, že církve nemovitý majetek získaný na základě zákona o vyrovnání, budou rekonstruovat a modernizovat právě pro potřeby poskytování těchto služeb na principech sociálního podnikání. Je úkolem vedení obce/města, aby do budoucna navázalo s církevními organizacemi potřebná partnerství a obě strany si dokázaly vzájemně pomoci a vytvářet prostředí a podmínky pro zabezpečení potřeb skupin obyvatel, které se o sebe nedokáží plně postarat z důvodů zdravotních, ekonomických nebo jiných společenských handicapů.

Obce/města by také měly mapovat činnost neziskových organizací působících na svém území a soustředit se na ty, které mají prokazatelné pozitivní výsledky v práci s cílovými skupinami, získaly si důvěru a zájem veřejnosti a snažit se jim do budoucna pomoci prostřednictvím dotací, poskytnutím prostor k činnosti nebo prostřednictvím vzdělávání, konzultační a odborné pomoci. Pracovníci z neziskových organizací mohou naopak být zdrojem pracovní síly pro veřejnou správu (díky získaným zkušenostem), mohou poskytovat vzdělávání v dané oblasti široké veřejnosti a tím také zlepšovat reputaci obce. Bylo by škoda, pokud by obec/město takového místního potenciálu nevyužívalo anebo mu přinejmenším neposkytlo podmínky k rozvinutí veřejně prospěšných činností.

Principy sociálního podnikání

Sociálním podnikáním se rozumí podnikatelská aktivita, která má řešit společenský nebo environmentální problém. Podnikání je v takovém případě pouze prostředkem a jeho primárním cílem není zisk. Pokud je zisk vytvářen, bývá opětovně navracen reinvestován do sociálního podniku. Peněžní prostředky na počáteční větší investici obvykle nevkládá sám provozovatel, ale ta je získána buď jako investiční dotace od veřejného sektoru (státu, kraje, obce), jako dar nadace nebo mecenáše.

Sociální podniky obvykle zaměstnávají znevýhodněné osoby na trhu práce.

Základní principy společensky prospěšného podnikání formuloval držitel Nobelovy ceny za mír Muhammad Yunus.

1. Účelem podnikání je bojovat s chudobou nebo jiným problémem, který ohrožuje naši společnost (v oblasti vzdělání, péče o zdraví, přístupu k technologiím nebo životního prostředí).
2. Finanční a ekonomická udržitelnost.
3. Investoři dostávají zpět pouze výši svého vkladu. Kromě investice jim nejsou vypláceny žádné dividendy.
4. Poté co jsou splaceny investice, slouží zisk k rozvoji a zlepšování činnosti podniku.
5. Šetrný přístup k životnímu prostředí.
6. Pracovníci dostávají tržní odměnu, zároveň mají lepší pracovní podmínky.
7. Děláme to s radostí.

Jiné pojetí principů uvádí Ministerstvo práce a sociální věcí ve spolupráci se sdružením TESSEA:

1. společensky prospěšný cíl,
2. sociální prospěch,
3. ekonomický prospěch,
4. environmentální prospěch,
5. místní prospěch.

Subjekty sociální ekonomiky sdílí společné rysy, kterými jsou demokratické rozhodování, podpora iniciativy občanů, nezávislost na veřejných či soukromých institucích, jiný způsob zacházení se ziskem, uspokojování přednostně místních potřeb a využívání přednostně místních zdrojů.

Činnosti

Mezi oblasti, kde sociální podniky obvykle působí, patří vzdělávání, péče o zdraví, ochrana životního prostředí, boj s chudobou, ochrana lidských práv, prosazování rovných příležitostí, péče o znevýhodněné osoby. Část činností může být určena pro běžné zákazníky na tržním principu, část činností mohou sociální podniky bezplatně nebo za zvýhodněnou cenu poskytovat znevýhodněným skupinám. Ze zisků z komerční části činností mohou být dofinancovány činnosti veřejně prospěšné, u nichž nelze dosahovat už z jejich principu a založení zisk v účetním smyslu.

Pojem „chráněná dílna” (v angličtině „sheltered workshop”) označuje dílnu (nebo obecně pracovní prostor) určenou pro práci lidí se zdravotním postižením. V chráněných dílnách mohou být prováděny různé činnosti. Obvykle se jedná o výrobu různých předmětu, které jsou určeny na prodej. Výtěžek z prodeje slouží na finanční krytí na činnosti dílny. Chráněné dílny provozují různé spolky, obecně prospěšné společnosti,  jiné neziskové organizace; v některých případech obce (např. jako příspěvkovou organizaci zřízenou obcí). Informace o chráněných dílnách jsou obecně těžko dostupné. V roce 2017 proto vznikl projekt Chráněné dílny OZP, který si dává za cíl propojit veřejnost (tj. především tělesně postižené osoby hledající pracovní uplatnění nebo jejich zákonné zástupce) a chráněné dílny, aby bylo možné jednodušeji využít jejich služeb.

Z hlediska právního prostředí ČR byl s účinností od 1. ledna 2012 dle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti pojem chráněné dílny zrušen. Byl nahrazen institutem „chráněné pracovní místo”.

To neznamená, že chráněné dílny byly uzavřeny a zrušeny. Změna zákona byla čistě administrativní, aby usnadnila MPSV a úřadům práce poskytovat dotace nejen organizovaným dílnám, ale i jednotlivým pracovním místům. Cílem změny bylo také snížit administrativu zaměstnavatelů s tím spojenou.

Dle předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 435/2004 Sb, o zaměstnanosti, poskytoval Úřad práce zaměstnavateli příspěvek na vytvoření chráněné pracovní dílny. Nyní v zákoně o zaměstnanosti institut chráněné dílny není uveden. Nově vznikl institut „chráněné pracovní místo”. Zaměstnavatelé osob se zdravotním postižením (resp. v některých případech osoby se zdravotním postižením samostatně výdělečně činné) již nedostávají příspěvek na vytvoření chráněné pracovní dílny, nýbrž příspěvek na zřízení každého takového chráněného pracovního místa. Další možností je příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě a příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněného pracovního místa.

U zaměstnavatele osob se zdravotním postižením může tedy mít i nadále takové pracoviště název chráněná dílna. Takový zaměstnavatel pak může na základě dohody s příslušným Úřadem práce zřídit i několik chráněných pracovních míst v rámci jedné chráněné dílny a příslušné příspěvky od Úřadu práce může dostat na každé takové chráněné pracovní místo. Úřad práce tedy nedotuje chráněnou dílnu jako celek, ale každé chráněné místo zvlášť. Je plně věcí zaměstnavatele, kolik takových chráněných míst zřídí. V případě sociálních podniků budou veškerá místa nebo jejich větší část splňovat definici chráněného pracovního místa.

Zaměstnanci

Sociální podnik má za cíl zaměstnat osoby jinak znevýhodněné na běžném pracovním trhu, které obtížně shánějí uplatnění (nejsou preferováni zaměstnavateli, často bohužel na základě předsudků a nikoli reálných schopností těchto uchazečů). Mezi znevýhodněné osoby na trhu práce mohou patřit tělesně nebo mentálně postižení, senioři, matky s malými dětmi, národnostní menšiny, přistěhovalci, kteří získali v zemi azyl, propuštění vězni, osoby, které se léčí ze závislostí.

V některých případech zaměstnanci jsou zároveň klienty sociálního podniku. Sami hodnoty vytvářejí, ale také participují na jejich konzumaci a mají z nich prospěch (např. sociální podnik může svým zaměstnancům ze společensky znevýhodněných skupin poskytovat za zvýhodněnou cenu nebo bezplatně dopravu do zaměstnání, stravování, ubytování a…