Nález 202/2009 SbNU, sv.54, K návrhu na zrušení § 23 písm. c) zákona o cestovních dokladech ve znění účinném od 1. ledna 2005

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 54, nález č. 202

Pl. ÚS 18/07

K návrhu na zrušení § 23 písm. c) zákona o cestovních dokladech ve znění účinném od 1. ledna 2005

Ústavní soud při posuzování ústavnosti napadeného ustanovení zejména zjistil, že podstata věci je v zásadě totožná s případem řešeným nálezem Ústavního soudu dne 20. 5. 2008 pod sp. zn. Pl. ÚS 12/07 (N 90/49 SbNU 247; 355/2008 Sb.). Tehdy Ústavní soud v uvedeném nálezu vyslovil, že ustanovení § 23 písm. b) zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění zákona č. 217/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb., bylo v rozporu s čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 14 odst. 1 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 Protokolu č. 4 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Změna spočívající - od účinnosti zákona č. 559/2004 Sb. - v možnosti odejmout nebo odepřít vydání cestovního dokladu jen tehdy, je-li proti občanovi vedeno trestní stíhání pro trestný čin, za který lze uložit trest odnětí svobody nejméně na 3 léta, není takového charakteru, aby ústavní konformitu zkoumaného ustanovení založila.

Účelem napadeného ustanovení je odejmutí či odepření vydání cestovního dokladu sledující to, aby se osoba stíhaná pro zvlášť kvalifikovaný (závažný) trestný čin nemohla vyhýbat trestnímu stíhání, ztěžovat je nebo mu zcela uniknout. Je tedy zřejmé, že přiměřenost tohoto opatření z hlediska jeho nevyhnutelnosti, resp. nezbytnosti lze uvážit pouze na základě stavu a vývoje trestního stíhání osoby dotčené tímto opatřením a že toto posouzení přísluší orgánu činnému v trestním řízení. Trestní řád však neposkytuje stíhané osobě procesní prostředek, kterým by dosáhla účinného přezkumu přiměřenosti navrženého opatření, neboť o žádosti orgánu činného v trestním řízení o odnětí cestovního dokladu stíhané osobě se rozhoduje v jiném než v trestním řízení.

Nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2008 sp. zn. Pl.ÚS 12/07 vyjadřují závazný právní názor, jímž je nyní vázán i samotný Ústavní soud (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky).

Ústavní soud (nyní) k závěrům vyjádřeným shora a obsaženým v již citovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 12/07 proto jen doplňuje a znovu připomíná, že jedním ze základních pojmových předpokladů ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) je rozhodování nezávislých a nestranných soudů podle konkrétních zásad stanovených v příslušných procesních předpisech; ty však musí ve svých jednotlivých ustanoveních takový proces také reálně umožňovat a nerozlišovat bezdůvodně mezi jednotlivými subjekty, jejichž základní práva jsou srovnatelná. Takový postup, i když jej třeba běžný výklad příslušných zákonných ustanovení umožňuje, vede k přímému zásahu do ústavně zaručených základních práv či svobod dotčených nositelů veřejného subjektivního práva a v převážné většině i k jejich porušení; stěžejní principy moderního demokratického právního a ústavního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky), který…