Nález 160/2008 SbNU, sv.51, K zákonným podmínkám a omezením pro výkon podnikatelské činnosti na kapitálovém trhu v oblasti poskytování investičních služeb
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 51, nález č. 160
III. ÚS 2111/07
K zákonným podmínkám a omezením pro výkon podnikatelské činnosti na kapitálovém trhu v oblasti poskytování investičních služeb
Ústavní soud je ve své přezkumné činnosti zásadně vázán rozsahem petitu podané ústavní stížnosti. Z principu subsidiarity zásahů Ústavního soudu a z vymezení jeho pravomocí mj. vyplývá, že podaná ústavní stížnost musí směřovat proti pravomocnému rozhodnutí orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [viz čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]; z toho lze mj. vyvodit, že zásah Ústavního soudu nastupuje jako prostředek ultima ratio až po vyčerpání všech ostatních prostředků, které platné právo poskytuje k ochraně práv. Bylo by zásahem do pravomoci ostatních státních orgánů a narušením ústavního principu dělby moci, kdyby Ústavní soud zasahoval i v situaci, kdy ostatním státním orgánům (např. správním orgánům nebo obecným soudům) nebyla dána příležitost rozhodnout o sporné otázce obyčejného práva v situaci, kdy se fyzická nebo právnická osoba domnívá, že došlo k nezákonnému zásahu do jejího práva. Zjednodušeně řečeno, osoba musí nejprve řádně vyčerpat všechny procesní či jiné právní postupy a teprve poté, co se svými námitkami neuspěje, se může s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud.
Z těchto pravidel a ze zásady vigilantibus iura (bdělým patří práva) lze také vyvodit, že osoba je zásadně povinna uplatnit všechny své námitky, tvrzení a argumenty, jimiž dovozuje nesprávnost či nezákonnost rozhodnutí státního orgánu, včas, tj. především v nalézacím řízení a poté v řádných (resp. i v mimořádných) opravných prostředcích. Není přípustné, aby tyto námitky a argumenty, ač byly stěžovatelce k dispozici již v předchozí době, byly poprvé předloženy až v ústavní stížnosti.
Ústavní soud nemohl přisvědčit názoru stěžovatelky, že napadeným rozhodnutím byla protiústavně dotčena ve svém právu vlastnit majetek a v právu věc (tj. akcie) užívat, protože jí prý byly její akcie rozhodnutím Komise pro cenné papíry de facto bez náhrady vyvlastněny. Ústavní soud souhlasí se stanoviskem České národní banky, že zákaz výkonu hlasovacích práv spojených s předmětnými akciemi je svou povahou veřejnoprávní sankcí, vyplývající ze zákona; nejde proto o protiústavní omezení vlastnického práva.
Stejně tak nebylo shledáno porušení práva stěžovatelky podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, zaručeného článkem 26 Listiny základních práv a svobod. Samotné ústavní předpisy (článek 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) předpokládají, že „zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností“. Nelze nic namítat proti tomu, jestliže v tak specifickém sektoru, jako je podnikatelské poskytování investičních služeb, jsou zákonné podmínky pro výkon této činnosti stanoveny poměrně přísně a jestliže i aplikační praxe správních a soudních orgánů tu uplatňuje náročná kritéria.
Nález
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce…
