Nález 151/2008 SbNU, sv.50, K sociálnímu pojištění francouzských zaměstnanců v České republice

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 50, nález č. 151

II. ÚS 613/06

K sociálnímu pojištění francouzských zaměstnanců v České republice

Soustavná praxe orgánů státní správy sociálního zabezpečení, kontinuálně existující až do počátku roku 2004, dotvořila české právo v jeho materiální podobě tak, že v relevantní době nemohla být použita Všeobecná úmluva o sociální bezpečnosti uzavřená mezi Československem a Francií dne 12. října 1948 místo úpravy zákonné. Francouzští státní příslušníci, kteří neměli v České republice trvalý pobyt a byli činní v České republice pro zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů, tedy nebyli účastni na pojištění podle zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném do 31. prosince 2003 [s odkazem na ustanovení § 5 písm. b) citovaného zákona].

V okamžiku, kdy Nejvyšší správní soud odmítl důvod změny praxe orgánů sociálního zabezpečení spočívající v nesprávném výkladu novely Ústavy, účinné od 1. června 2002, bylo na správních soudech v čele s Nejvyšším správním soudem, aby chránily oprávněná očekávání adresátů v trvající existenci jejich práv a povinností za právního stavu existujícího v nezměněné podobě až do 31. prosince 2003. Ústavní soud nevylučuje ani případnou změnu kontinuálně trvající praxe správních úřadů při výkladu zákona. V daném případě však poté, co jako nesprávný odpadl argument použitím článku 10 Ústavy v novém znění, nemohla být změna praxe orgánů správy sociálního zabezpečení ničím jiným než libovůlí, a nikoliv legitimní a principiální změnou výkladu práva. Pokud Nejvyšší správní soud změnu správní praxe zcela novým způsobem ex post de facto justifikoval, dopustil se sám libovůle mající rozměry protiústavní.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 4. září 2008 sp. zn. II. ÚS 613/06 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky DELMAS, spol. s r.o., se sídlem v Praze 2, Ječná 15, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2006 č. j. 4Ads 14/2005-73 o zamítnutí stěžovatelčiny kasační stížnost a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2004 č. j. 12 Cad 28/2004-43, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, jímž bylo zamítnuto stěžovatelčino odvolání proti platebnímu výměru Pražské správy sociálního zabezpečení, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit dlužné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti včetně penále za jejího pracovníka A. D., francouzského státního občana, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a České správy sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25, jako vedlejšího účastníka řízení.