Nález 148/2008 SbNU, sv.50, K možnosti obžalovaného konfrontovat zvukový záznam s jeho přepisem v protokolu
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 50, nález č. 148
I. ÚS 36/08
K možnosti obžalovaného konfrontovat zvukový záznam s jeho přepisem v protokolu
Není-li obžalovanému či jeho obhájci na základě žádosti soudem umožněno zkonfrontovat zvukový záznam s jeho přepisem v protokolu, ať již tím, že je mu umožněn poslech záznamu, nebo tím, že mu je poskytnuta jeho kopie, je obhajobě znemožněno vznést proti protokolaci konkrétní námitky, kvalifikovaně brojit proti výpovědím osob vypovídajících během hlavního líčení atd. Takovýto postup porušuje stěžovatelovo ústavně garantované základní právo na obhajobu zakotvené v čl. 40 odst. 3 Listiny.
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera - ze dne 25. srpna 2008 sp. zn. I. ÚS 36/08 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. B. proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 8. 3. 2006 sp. zn. 3T 113/2005, jímž byl stěžovatel shledán vinným trestným činem loupeže a trestným činem vydírání, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 8. 2006 sp. zn. 4 To 350/2006 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. 6 Tdo 537/2007 o odmítnutí stěžovatelova dovolání, za účasti Okresního soudu v Mostě, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení.
Výrok
I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 8. 2006 sp. zn. 4 To 350/2006 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2007 sp.zn. 6 Tdo 537/2007 se ruší pro porušení stěžovatelova práva na obhajobu zakotveného v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění
I.
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 1. 2008, stěžovatel napadl rozsudek Okresního soudu v Mostě (dále jen „okresní soud“) ze dne 8. 3. 2006 sp. zn. 3 T 113/2005 (dále jen „rozsudek okresního soudu“), kterým byl ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) ze dne 14. 8. 2006 sp. zn. 4To 350/2006 (dále jen „rozsudek krajského soudu“), jejž taktéž napadá, shledán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 a trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon. Rovněž napadl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2007 sp.zn. 6 Tdo 537/2007 (dále jen „usnesení Nejvyššího soudu“), kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti rozsudku krajského soudu.
2. Stěžovatel v prvé řadě namítá, že soud prvního stupně neprovedl jím navrhované důkazy. Konkrétně nezjistil, zda jsou proti poškozenému J. K. vedena jiná trestní řízení, a nevyžádal si úřední záznam o tom, kolikrát tento poškozený podal v posledních třech letech trestní oznámení. Stejně tak se nevypořádal s jeho návrhem ze dne „12. 9. 2006“ (správně zřejmě 12. 9. 2005 - pozn. Ústavního soudu) na doplnění dokazování výpisy volání.
3. Stěžovatel dále vyjádřil přesvědčení, že skutková zjištění učiněná obecnými soudy jsou v dané věci v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Byla opomenuta skutečnost, že poškozený J. K. již byl pravomocně odsouzen za trestný čin, což má samo o sobě značný negativní dopad na jeho věrohodnost;…
