Nález 148/2006 SbNU, sv.42, K ochraně vlastnického právaK ochraně třetích osob, které v dobré víře nabyly vlastnické právo k věci
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 42, nález č. 148
II. ÚS 349/03
K ochraně vlastnického práva
K ochraně třetích osob, které v dobré víře nabyly vlastnické právo k věci
Ústavní soud se zabýval námitkou stěžovatelky, dle níž kupní smlouvu na předmětnou nemovitost uzavřela v dobré víře, spoléhajíc na správnost údajů obsažených v katastru nemovitostí. Stěžovatelka tak konfrontovala absolutní povahu vlastnického práva a právní zásadu „nemo plus iuris ad alium transfere potest, quam ipse habet“ (nikdo nemůže na druhého převést více práv, než sám má) s ústavním principem právní jistoty, obsaženým v čl. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ochrana, již poskytuje nabyvateli dobrá víra, není takové intenzity, aby zabránila vlastníku nemovitosti účinně uplatňovat své absolutní právo. Jinými slovy, pokud zápis v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti, má tato převahu nad katastrem.
Katastr nemovitostí České republiky není založen na takových zásadách, které by umožňovaly jednat s plnou důvěrou v jeho obsah, a není tak naplněna jedna z jeho základních funkcí, jež od něj občané právem očekávají. Informace ze zápisu v katastru nemovitostí může ve společenských a právních vztazích splnit očekávaný význam jedině tehdy, je-li nadána pravdivostí. Neobsahuje-li katastr nemovitostí údaje, jež by bylo lze takto označit, jsou právní subjekty při jednání s důvěrou ve správnost zápisu vystaveny neodůvodněnému riziku, což považuje Ústavní soud za závažný problém.
Nález
Ústavního soudu - IV. senátu* složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické - ze dne 1. srpna 2006 sp. zn. II. ÚS 349/03 ve znění opravného usnesení ze dne 12. října 2006 ve věci ústavní stížnosti Ing. I. D. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2003 č. j. 30 Cdo 1119/2002-255, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2001 č. j. 10 Co 102/2001-200, výroku I. usnesení Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 31. 10. 2000 č. j. 12 C 258/96-164 a výroku II. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2000 č. j. 10 Co 172/2000, jimiž bylo vyhověno žalobě A. G. na určení vlastnického práva k nemovitostem, podané mj. proti stěžovatelce.
Výrok
Ústavní stížnost se zamítá.
Odůvodnění
I.
1. Ústavnímu soudu byla dne 27. 6. 2003 doručena ústavní stížnost, jíž se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatelka zastává stanovisko, podle něhož jsou uvedené akty v rozporu s čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a s čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“).
2. V průběhu řízení před Ústavním soudem došlo ke změně v osobě soudce zpravodaje tak, že v souladu s § 8 odst. 8 rozvrhu práce Ústavního soudu byla ústavní stížnost s účinností od 22. 6. 2004 přidělena soudkyni JUDr. Michaele Židlické. Dle ustanovení § 8b téhož předpisu se ústavní stížnost projedná v senátě, v němž zasedá soudce zpravodaj, přičemž spisová značka věci zůstává nezměněna. Z tohoto důvodu ve věci rozhodoval čtvrtý senát Ústavního soudu.
3. Předtím, než se Ústavní…
