Nález 132/2006 SbNU, sv.42, K povinnosti obecných soudů vypořádat se s argumentací účastníků řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 42, nález č. 132

III. ÚS 151/06

K povinnosti obecných soudů vypořádat se s argumentací účastníků řízení

V nálezu sp. zn. III. ÚS 521/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 70) Ústavní soud vyslovil maximu, dle níž právu na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tom rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat se všemi důkazy, jakož i s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení, přičemž v opačném případě dochází k ústavněprávnímu deficitu obdobnému kategorii neústavnosti v podobě tzv. opomenutých důkazů (viz nález sp. zn. I. ÚS 113/02, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, nález č. 109). Je takto povinností obecných soudů vypořádat se se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci [viz nálezy sp. zn. IV. ÚS 563/03, sp. zn. I. ÚS 301/02, sp. zn. I. ÚS 593/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, nález č. 71; svazek 38, nález č. 146; svazek 39, nález č. 230)].

Je pak úkolem Ústavního soudu posoudit, dosahuje-li absence reakce obecného soudu na argumentační tvrzení účastníků řízení intenzity svévole. V dosavadní judikatuře ve věcech ústavních stížností (např. nález sp. zn. III. ÚS 351/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 35, nález č. 178) Ústavní soud interpretoval pojem svévole ve smyslu extrémního nesouladu právních závěrů s vykonanými skutkovými a právními zjištěními, dále ve smyslu nerespektování kogentní normy, interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (příkladem čehož je přepjatý formalismus), jakož i interpretace a aplikace zákonných pojmů v jiném než zákonem stanoveném a právním myšlení konsenzuálně akceptovaném významu, a konečně ve smyslu rozhodování bez bližších kritérií či alespoň zásad odvozených z právní normy.

Přezkumné řízení, jež je součástí občanského soudního řízení, je ovládáno zásadou hmotněprávní relevance procesních vad, tj. zásadou zohlednění toliko vad zakládajících zmatečnost, jakož i jiných vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5, § 242 odst. 3 občanského soudního řádu). Jelikož posouzení hmotněprávní relevance tzv. jiných procesních vad je zásadně otázkou jednoduchého práva, spadá proto do sféry působení obecných soudů, do níž Ústavnímu soudu nepřísluší ingerovat. Výjimkou jsou případy, ve kterých je nedostatek relevance procesních vad pro rozhodnutí ve věci samé dán prima facie, tj. případy, ve kterých by předmětné doplnění odvolání bez jakýchkoli pochybností neobsahovalo na obecným soudem rozhodovanou věc dopadající námitky, případně by bylo s původním odvoláním identické.

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky - ze dne 12. července 2006 sp. zn. III. ÚS 151/06 ve věci ústavní stížnosti Ing. L. S., CSc., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2005 č. j. 1 Ko 620/2005-3665 o zproštění stěžovatele funkce správce konkursní…