dnes je 15.1.2025

Input:

Místní poplatek ze psů

25.4.2023, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.4.1
Místní poplatek ze psů

Mgr. Jan Břeň

V souladu se zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o místních poplatcích"), mohou obce formou obecně závazné vyhlášky zavést některý z osmi druhů místních poplatků, přičemž jedním z nejrozšířenějších v praxi je místní poplatek ze psů.

Vedle fiskální (rozpočtové) funkce (příjem do rozpočtu obce) je smyslem zavedení tohoto místního poplatku rovněž regulace počtu psů v obci (což se může projevovat např. i vyšší sazbou místního poplatku za druhého a každého dalšího psa v držbě jednoho držitele, jakožto poplatníka místního poplatku ze psů). Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 23. ledna 2008, sp. zn. 2 Afs 107/2007-168, dovozuje, že regulace počtu psů je, resp. má být hlavním smyslem zavedení místního poplatku ze psů – v citovaném rozsudku uvádí, že smyslem poplatku ze psů primárně není a ani nemá být posílení obecního rozpočtu, protože pak by se již pojmově nejednalo o poplatek, nýbrž spíše o majetkovou daň. Poplatek ze psů tak nemá jiný význam než snižovat či vyrovnávat negativní důsledky spojené s chovem psů.

regulační funkcí místního poplatku ze psů svým způsobem částečně souvisí i možnost obce obecně závaznou vyhláškou upravit pravidla pro pohyb psů na veřejném prostranství a vymezit prostory pro volné pobíhání psů, jak stanoví § 24 odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.

Na straně druhé ale platí, že obec nemůže obecně závaznou vyhláškou (a ani jinými nástroji) nijak určovat počet (stanovit maximální hranici) psů chovaných např. v jedné domácnosti.

Z historie místního poplatku

Místní poplatek ze psů je tradiční součástí soustavy místních poplatků na našem území. Například před rokem 1990 vycházela právní úprava místních poplatků ze zákona č. 82/1952 Sb., o místních poplatcích, podle jehož § 2 odst. 1 platilo, že druhy poplatků, které jsou místní národní výbory povinny vybírat, stanoví vláda a předpisy o těchto poplatcích vydá ministr financí. Na základě tohoto zákonného zmocnění byla vydána vyhláška č. 234/1953 Ú. l., kterou se provádí zákon o místních poplatcích, která byla nahrazena vyhláškou č. 161/1960 Sb., kterou se zrušují některé místní poplatky a upravují předpisy o místním poplatku ze psů. Poslední právní úpravou místního poplatku ze psů, která měla pouze podzákonný charakter, byla vyhláška č. 216/1988 Sb., o místním poplatku ze psů a o lázeňském poplatku.

Předmět místního poplatku

Předmětem místního poplatku ze psů je ve smyslu § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 565/1990 Sb. držba psa staršího 3 měsíců (není-li ze zákona nebo z obecně závazné vyhlášky tato držba psa od místního poplatku osvobozena).

Držitelem takového psa, který je předmětem místního poplatku ze psů, může být jak fyzická osoba, tak i osoba právnická.

Poplatník místního poplatku

Podle § 2 odst. 1 zákona o místních poplatcích platí místní poplatek ze psů držitel psa (držitel psa je poplatníkem místního poplatku od 1. ledna 2004 na základě novely zákona č. 229/2003 Sb., zatímco do konce roku 2003 byl poplatníkem tohoto místního poplatku vlastník psa).

Za držitele psa považuje zákon o místních poplatcích fyzickou osobu, která je přihlášená (v obci) ve smyslu § 16c zákona č. 565/1990 Sb., nebo právnickou osobu, která má sídlo na území České republiky.

Jak vyplývá z § 16c zákona o místních poplatcích, přihlášení fyzické osoby pro účely místních poplatků se týká jak občanů České republiky (kteří jsou přihlášení k trvalému pobytu podle zákona o evidenci obyvatel), tak i některých cizinců, kteří na území České republiky pobývají na základě některého z taxativně vyjmenovaných pobytových oprávnění (např. v režimu povoleného trvalého pobytu či pobývání přechodně po dobu delší než 3 měsíce) v souladu s příslušnými zákony (konkrétně buď se zákonem o pobytu cizinců na území České republiky, nebo zákonem o azylu, či zákonem o dočasné ochraně cizinců).

V případě právnických osob je vymezení poplatníka místního poplatku ze psů vázáno na sídlo této právnické osoby na území České republiky. Občanský zákoník (č. 89/2012 Sb.) v § 136 odst. 1 požaduje, aby při ustavení právnické osoby bylo určeno její sídlo, přičemž nenaruší-li to klid a pořádek v domě, může být sídlo i v bytě. Podle § 136 odst. 2 občanského zákoníku platí, že pokud se právnická osoba zapisuje do veřejného rejstříku, postačí, pokud zakladatelské právní jednání uvede název obce, kde je sídlo právnické osoby (do veřejného rejstříku však právnická osoba navrhne zapsat plnou adresu sídla).

Pes sice jako živé zvíře podle § 494 občanského zákoníku není věcí, avšak ustanovení o věcech se na živé zvíře obecně použijí obdobně v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze. Obecně se pro držbu věci v souladu s § 987 a násl. občanského zákoníku vyžaduje naplnění dvou předpokladů (prvků), kterými jsou

  • faktické ovládání věci určitou osobou, tj. panství nad věcí (corpus possesionis – prvek objektivní), a 

  • nakládání s věcí jako s vlastní, tj. projevuje se zde úmysl mít tuto věc pro sebe (animus possidendi – prvek subjektivní).

Držba tedy představuje faktické (nikoliv nezbytně i právní) panství nad věcí s vůlí nakládat s věcí jako vlastní (držba není právem, ale faktickým stavem).

Od držby věci je tak nutno odlišit tzv. detenci, u které je naplněn pouze první předpoklad pro držbu, tj. faktické ovládání věci určitou osobou, zatímco druhý předpoklad, tj. úmysl mít tuto věc pro sebe, u detence chybí (příkladem detence je např. nájem či výpůjčka věci, apod.). Za držitele psa tedy nelze považovat "pouhého" detentora, který se k jím fakticky ovládané věci chová jako k věci cizí. Ten, kdo si psa např. vypůjčí, není jeho držitelem, a proto zároveň nemůže být z tohoto titulu ani poplatníkem místního poplatku z vypůjčeného psa.

Zákonná definice poplatníka místního poplatku ze psů ke škodě věci blíže nespecifikuje vztah držitele k jeho psovi. V této souvislosti lze např. poukázat na předchozí (již neplatné) právní úpravy, které tento vztah blíže charakterizovaly [např. ustanovení § 2 vyhlášky č. 216/1988 Sb., o místním poplatku ze psů a o lázeňském poplatku, stanovilo, že místní poplatek ze psů platí držitel psa, přičemž za držitele všech psů chovaných v domácnosti se považoval uživatel bytu. Obdobně podle § 4 odst. 2 vyhlášky č. 161/1960 Sb., kterou se zrušují některé místní poplatky a upravují předpisy o místním poplatku ze psů, místní poplatek platil držitel (chovatel) psa, a to v obci svého trvalého bydliště; za držitele všech psů chovaných v domácnosti, s výjimkou psů, které chovali podnájemníci, vyhláška považovala uživatele bytu].

I když zákonné vymezení poplatníka není (ve srovnání se zmíněnými předcházejícími právními úpravami) optimální, z jiného ustanovení zákona o místních poplatcích (konkrétně § 2 odst. 4 zákona č. 565/1990 Sb.) vyplývá, že místní poplatek ze psů bude platit držitel psa obci příslušné podle svého místa přihlášení (v případě fyzické osoby), nebo sídla (v případě právnické osoby), a to bez ohledu na to, kde je pes fakticky chován. Při změně místa přihlášení nebo sídla platí držitel psa místní poplatek od počátku kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém změna nastala, nově příslušné obci. V případě držení psa po dobu kratší než jeden rok se platí místní poplatek v poměrné výši, která odpovídá počtu i započatých

Dasi - digitální asistent
Dasi
Nahrávám...
Nahrávám...