Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 593

 Nahoru[Výhrada odporu]

Námitka relativní neúčinnosti a lhůty pro její platnění

NOZ zná jediný způsob uplatnění námitky relativní neúčinnosti právního jednání, a to žalobu (tzv. odpůrčí žaloba). Podmínkou úspěšnosti odpůrčí žaloby je mj. vykonatelnost pohledávky věřitele (žalobce) za dlužníkem v době rozhodnutí soudu (srov. § 154 odst. 1 OSŘ). Podání odpůrčí žaloby je nicméně omezeno prekluzivními lhůtami uvedenými u jednotlivých skutkových podstat v § 590 a § 591.

Účelem komentovaného ustanovení je (mj.) úpravou stavení těchto lhůt zabránit situaci, kdy by prekluzivní lhůta k podání odpůrčí žaloby uplynula dříve, než se věřitelova pohledávka za dlužníkem stane vykonatelnou.

Výhrada odporu a její účinky

Věřitel může zabránit uplynutí prekluzivní lhůty pro podání odpůrčí žaloby uplatněním výhrady odporu postupem podle § 593 ve spojení s na něj navazující zvláštní právní úpravou (§ 354 OSŘ, § 94b a násl. NŘ a § 76d a násl. EŘ). Uplatněním výhrady odporu se prekluzivní lhůta pro podání odpůrčí žaloby staví.

Podle komentovaného ustanovení lze výhradu učinit pouze kvalifikovanou formou, tj. prostřednictvím soudu, notáře či exekutora, kteří ji následně oznámí odpůrci postupem upraveným ve zvláštním právním předpise (§ 354 OSŘ, § 94b a násl. NŘ a § 76d a násl. EŘ).

Lhůta k podání odpůrčí žaloby se staví ode dne, kdy byla odpůrci příslušným orgánem výhrada odporu oznámena (nikoliv dnem podání žádosti věřitelem příslušnému orgánu), do dne, kdy se pohledávka stane vykonatelnou. Z toho též vyplývá, že výhradu lze uplatnit pouze předtím, než se pohledávka věřitele stane vykonatelnou, nikoliv již později.

Z pohledu věřitele se může jevit riziková předem ne zcela předvídatelná délka doby mezi podáním žádosti u příslušného orgánu a samotným oznámením výhrady odpůrci. V případě, že by v důsledku liknavosti orgánu povolaného k oznámení výhrady odporu došlo k uplynutí prekluzivní lhůty, nelze vyloučit vznik odpovědnosti státu v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

Pozitiva právní úpravy výhrady odporu

Stavení lhůty prostřednictvím uplatnění výhrady soupisu se zdá být ekonomicky výhodnějším z pohledu věřitele, neboť v případě, že věřitel v řízení o pohledávce za dlužníkem nebude úspěšný a nebude mít za dlužníkem vykonatelnou pohledávku, neponese finanční náklady spojené s řízením o odpůrčí žalobě (soudní poplatek, náhrady nákladů protistrany, případně – pokud je zastoupen – též náklady vlastního zastoupení apod.). Rovněž z pohledu státu, resp. soudu, se zdá postup cestou výhrady odporu za této situace výhodnější, neboť soud nebude zbytečně zatěžován odpůrčí žalobou, která nemůže být úspěšná již pro absenci vykonatelné pohledávky.

Konečně, oznámení výhrady odporu může mít též prevenční účel, pokud odpůrce shledá případný odpor důvodným a takto motivován dospěje k dobrovolnému plnění (k tomu srov. též § 597 odst. 1). To lze opět uvítat též nejen pro vztah věřitele, dlužníka a odpůrce, ale též pro stát, neboť nebude zbytečně navyšován soudní nápad.

Dřívější postupy a jejich možné uplatnění v současnosti

Za účinnosti předchozího ObčZ obdobná úprava v zákoně obsažena nebyla (srov. § 42a ObčZ). Proto věřitelé – zejména za účelem zachování prekluzivní lhůty k podání žaloby (k tomu srov. § 583 odst. 1 ObčZ) – podávali odpůrčí žalobu, aniž v době jejího podání již měli vykonatelnou pohledávku a aniž měli jistotu, že jejich pohledávka vykonatelnosti vůbec nabude. To vedlo k nutnosti přerušit řízení o odpůrčí žalobě do pravomocného skončení řízení o pohledávce věřitele za dlužníkem podle § 109 odst. 2 písm. c) OSŘ (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2001 sp. zn. 21 Cdo 2285/2000, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. pod č. 12/2003). Po pravomocném skončení související věci (o pohledávce věřitele za dlužníkem) mohlo teprve být pokračováno v řízení o odpůrčí žalobě. Odpůrčí žaloba tedy mohla být úspěšná pouze tehdy, pokud byl věřitel úspěšný v související věci a jeho pohledávka se stala vykonatelnou.

Nejvyšší soud dospěl ve věci sp. zn. 21 Cdo 3914/2016 k závěru, že s ohledem na právní úpravu výhrady odporu v § 593 nelze spatřovat důvod pro přerušení řízení o odpůrčí žalobě podle § 109 odst. 2 písm. c) OSŘ ve skutečnosti, že je vedeno (resp. že není pravomocně skončeno) řízení o pohledávce věřitele (k tomu srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3914/2016). Shora popsaný postup (přerušení řízení o odpůrčí žalobě do pravomocného skončení věci o pohledávce věřitele za dlužníkem) tak již podle závěrů Nejvyššího soudu nebude uplatnitelný.

Podá-li věřitel odpůrčí žalobu dříve, než se jeho pohledávka stane vykonatelnou, neznamená to nicméně automaticky neúspěch ve věci. K úspěšnosti žaloby totiž postačí, je-li pohledávka věřitele vykonatelnou v době rozhodnutí soudu o odpůrčí žalobě (srov. § 154 odst. 1 OSŘ a závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3914/2016). Z pohledu věřitele je však určité riziko, že soud o odpůrčí žalobě bude rozhodovat dříve, než se věřitelova pohledávka stane vykonatelnou, a odpůrčí žaloba bude neúspěšná pouze z tohoto důvodu – bez…