Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 229

 Nahoru[Vznik pobočného spolku; majetkové poměry mezi pobočným spolkem a hlavním spolkem]

K odst. 1 až odst. 3

Vznik pobočného spolku

Pobočný spolek vzniká dnem zápisu do veřejného spolkového rejstříku. Návrh na zápis pobočného spolku může podat pouze hlavní spolek.

Zapisované údaje

V souvislosti se zápisem pobočného spolku se do spolkového rejstříku zapisuje kromě obecných údajů uvedených v § 25 ZVR též:

1. předmět vedlejší hospodářské činnosti, je-li vykonávána,
2. název nejvyššího orgánu,
3. je-li zřízena podle stanov rozhodčí komise, její název, počet členů a jejich jméno a adresa místa pobytu, popřípadě také bydliště, liší-li se od adresy místa pobytu, a den vzniku a zániku jejich funkcí a adresa pro doručování podání v řízení před rozhodčí komisí podle zákona upravujícího řízení před rozhodčí komisí spolku,
4. název, sídlo a identifikační číslo hlavního spolku,
5. rozsah jeho práv a povinností podle stanov hlavního spolku, jakož i rozsah ručení hlavního spolku za dluhy pobočného spolku podle stanov hlavního spolku a
6. u pobočného spolku, který přemístil sídlo do zahraničí, adresa tohoto sídla a údaj o zápisu do evidence státu, v níž je zapsán, pokud právo takového státu zápis přikazuje.

Fikce zápisu

O zápisu pobočného rejstříku rozhoduje rejstříkový soud podle pravidel uvedených v § 75 a násl. ZVR. K řízení o návrhu na zápis pobočného spolku je příslušný ten rejstříkový soud, v jehož obvodu je rejstříkový soud hlavního spolku. V případě, kdy by rejstříkový soud nevydal rozhodnutí o zápisu nebo jeho odmítnutí do 30 dnů od podání návrhu na zápis, zavádí odst. 3 komentovaného ustanovení fikci, že se považuje pobočný spolek za zapsaný do veřejného rejstříku.

Změny v zápisu údajů ve vztahu k pobočnému spolku

Stejně tak v souladu s § 26 odst. 2 ZVR v případě změn údajů v zápisu ve spolkovém rejstříku není k podání návrhu na zápis změn aktivně legitimován statutární orgán pobočného spolku, nýbrž opět hlavní spolek. Tento překvapivý závěr byl potvrzen judikaturou, když Vrchní soud v Olomouci v řízení vedeném pod sp. zn. 8 Cmo 232/2016 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 130/2017 civ) uvedl: "Návrh na zápis ve věcech pobočného spolku, a to včetně změny či výmazu zápisu, podává zásadně hlavní spolek (§ 11 odst. 1, § 26 odst. 2 zákona č. 304/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů); tím není dotčeno ustanovení § 11 odst. 3 uvedeného zákona." Pobočnému spolku by tak aktivní legitimace k podání návrhu mohla vzniknout pouze v souladu s § 11 odst. 3 ZVR, neboť je osobou, která na takovém zápisu má právní zájem.

K odst. 4

Majetkové poměry mezi pobočným spolkem a hlavním spolkem

"Vztah pobočného a hlavního spolku stojí na principu oddělených majetkových sfér. Souhrn majetku a dluhů (tj. jmění) pobočného spolku tedy nelze považovat za podmnožinu majetku hlavního spolku. Jejich vzájemné majetkové poměry se tak v základním pojetí nijak neliší od vztahu mezi samostatnými osobami."¹

Toto pravidlo je však prolomeno ve dvou případech:

1. právní jednání učiněná do vzniku pobočného spolku – hlavní spolek je z těchto právních jednání oprávněn a zavázán společně a nerozdílně s pobočným spolkem, jedná se tak o speciální ustanovení k pravidlu uvedenému v § 127,
2. právní jednání učiněná po vzniku pobočného spolku – hlavní spolek ručí za dluhy pobočného spolku, ale pouze v rozsahu určeném stanovami (myšleno stanovami hlavního spolku). "Hlavní spolek může ve stanovách rovněž určit, že za dluhy pobočného spolku neručí vůbec (takový důsledek bude mít i ‚mlčení‚ stanov)."²

Judikatura

Aplikace ustanovení o likvidaci na odborové organizace

Usnesení VS v Praze z 29. srpna 2017, sp. zn. 7 Cmo 5/2017

Výše uvedené promítnuto do posuzované věci znamená, že aplikace příslušných ustanovení ObčZ, týkajících se rušení a následné likvidace právnických osob, dopadá i na odborové organizace coby právnické osoby, neboť nijak neodporuje závazku České republiky v realizaci práva každého na svobodu sdružování se s jinými, včetně práva na zakládání odborových organizací a přístupu k nim, na základě mezinárodních smluv (viz například čl. 22 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a další mezinárodní smlouvy výše uvedené). Zjednodušeně řečeno příslušné články LPS a mezinárodních smluv garantují právo na zakládání odborových organizací a možnost stát se jejich členem a realizovat v ní právo na svobodu sdružování za určitým hospodářským a sociálním zájmem, přičemž výkon tohoto práva nesmí být státem (jeho zákony) omezován (tzn. stát není oprávněn zasahovat do tohoto práva).…