č. 771/2006 Sb. NSS, Rozhodování ve věcech soukromoprávních: zákon o půdě
č. 771/2006 Sb. NSS
Rozhodování ve věcech soukromoprávních: zákon o půdě
k § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (v textu též „zákon o půdě“)
k § 46 odst. 2 soudního řádu správního
Skutečnost, že samo napadené rozhodnutí odvolacího orgánu o řádném opravném prostředku ve správním řízení se zabývá pouze procesní otázkou (zde otázkou, zda byl řádný opravný prostředek přípustný), nemění nic na tom, že ve věci rozhodování o vlastnictví k nemovitostem podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jako věci soukromoprávní nelze rozhodnutí správního orgánu ani ve vztahu k této otázce přezkoumávat podle soudního řádu správního. Tuto otázku lze posoudit v civilním řízení soudním podle části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2003.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2005, čj. 2 As 36/2005-80)
Prejudikatura: srov. č. 4/2003 Sb. NSS, č. 208/2004 Sb. NSS a č. 372/2004 Sb. NSS.
Věc: Státní podnik T., v likvidaci, a akciová společnost V. proti Ministerstvu zemědělství - Ústřednímu pozemkovému úřadu, za účasti Libuše J., České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a Pozemkového fondu České republiky, o vlastnické právo k nemovitosti, o kasační stížnosti žalobců.
Žalovaný dne 9. 4. 2004 zamítl jako nepřípustné odvolání žalobců proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha ze dne 23. 9. 2003, kterým bylo rozhodnuto o vlastnickém právu oprávněné osoby k nemovitostem v rozhodnutí vyjmenovaným.
Žalobci toto rozhodnutí napadli žalobou u Městského soudu v Praze, který žalobu usnesením ze dne 25. 1. 2005 odmítl, neboť se žalobci prý domáhali zrušení rozhodnutí správního orgánu vydaného v soukromoprávní věci.
Žalobci (stěžovatelé) napadli usnesení městského soudu kasační stížností; nesouhlasili s tím, že proti rozhodnutí jednotlivých pozemkových úřadů o vlastnictví k nemovitostem podle zákona o půdě není přípustné odvolání a že proti vydanému správnímu rozhodnutí se lze bránit pouze žalobou podle § 244 a násl. o. ř. s. Podle stěžovatelů je výše popsaný výklad, opírající jednoinstančnost řízení před správními orgány o ustanovení § 9 odst. 6 zákona o půdě, nesprávný, neboť by nastala zcela nežádoucí situace, kdy by řízení, v nichž se podle zákona o půdě rozhoduje o vlastnictví k nemovitostem, byla jen jednoinstanční, zatímco vedle toho by existovala celá řada jiných správních řízení, v nichž by bylo možno odvolání podat. Podle stěžovatelů je naopak správný takový výklad, že proti rozhodnutím jednotlivých pozemkových úřadů vydaným ve správním řízení lze podat odvolání (§ 53 spr. ř.), o kterém by rozhodoval Ústřední pozemkový úřad [§ 22 písm. e) zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů]. Teprve proti rozhodnutí odvolacího orgánu lze podat žalobu podle § 244 a násl. o. s. ř. Stěžovatelé tento svůj názor opírají o to, že v souvislosti s přijetím nové úpravy správního soudnictví,…
