č. 4139/2021 Sb. NSS, Rozšířený senát: správní řízení; přezkumné řízení
č. 4139/2021 Sb. NSS
Rozšířený senát: správní řízení; přezkumné řízení
Řízení před soudem: zrušení závazného stanoviska dotčeného orgánu
k § 149 odst. 8 správního řádu (do 31. 12. 2020 § 149 odst. 6 správního řádu)*)
k § 46 odst. 1 písm. d), § 65, § 68 písm. d) a § 70 písm. a) soudního řádu správního
Úkon, jímž nadřízený orgán v přezkumném řízení podle § 149 odst. 6 správního řádu (od 1. 1. 2021 § 149 odst. 8 správního řádu) zrušil závazné stanovisko dotčeného orgánu, není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., a je proto ze soudního přezkumu vyloučen podle § 70 písm. a) s. ř. s. Žalobu proti takovému úkonu soud odmítne podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. d) s. ř. s.
(Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2020, čj. 2 As 8/2018-76)
Prejudikatura: 1427/2008 Sb. NSS, č. 1764/2009 Sb. NSS, č. 2052/2010 Sb. NSS č. 2434/2011 Sb. NSS, č. 3974/2020 Sb. NSS.
Věc: Michal Praha, spol. s. r. o. proti Ministerstvu kultury o zrušení závazného stanoviska, o kasační stížnosti žalobkyně.
Magistrát hlavního města Prahy jako orgán státní památkové péče vydal dne 11. 11. 2015 na žalobkyninu žádost závazné stanovisko podle § 14 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. V něm shledal, že provedení žalobkyní zamýšlených stavebních úprav objektů, které jsou kulturní památkou a nacházejí se v městské památkové rezervaci, je v rozsahu předložené projektové dokumentace přípustné za podmínek, které současně stanovil. Toto stanovisko bylo jedním z podkladů pro vydání stavebního povolení ze dne 29. 12. 2015.
Ministerstvo kultury vydalo dne 26. 4. 2016 v přezkumném řízení podle § 149 odst. 5**) ve spojení s § 97 odst. 3 správního řádu rozhodnutí, jímž zrušilo závazné stanovisko orgánu státní památkové péče ze dne 11. 11. 2015.
Ministr kultury rozhodnutím ze dne 22. 12. 2016 (výrokem I.) zamítl žalobkynin rozklad proti rozhodnutí ministerstva ze dne 26. 4. 2016 jako nepřípustný a (výrokem II.) odložil podnět k přezkumnému řízení proti tomuto rozhodnutí pro nepřípustnost přezkumného řízení.
Žalobkyně se u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí ministra kultury i předcházejícího rozhodnutí ministerstva, neboť je považuje za nezákonná. Ve vztahu k rozhodnutí ministra namítala procesní stránku věci, tedy přípustnost opravného prostředku proti zrušení závazného stanoviska. Nesouhlasila ani se závěrem, že proti zrušení závazného stanoviska se nelze bránit ve správním soudnictví. Odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2014, čj. 4 As 42/2014-69, který potvrzuje opak. Nesouhlasila ani se závěry Nejvyššího správního soudu v později vydaném rozsudku ze dne 8. 7. 2015, čj. 10 As 97/2014-127, že uvedený rozsudek čtvrtého senátu je nutno považovat za odchýlení se od závěrů rozšířeného senátu ze dne 23. 8. 2011, čj. 2 As 75/2009-113, č. 2434/2011 Sb. NSS (dále jen „rozsudek ve věci Závazná stanoviska II“), a za ojedinělý exces. Uvedením odkazů na další rozhodnutí (sp. zn. 4 As 72/2013 a 7 As 16/2015) žalobkyně prokazuje, že v případě rozsudku čtvrtého senátu o ojedinělý exces nešlo. Polemizovala i se závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. I. ÚS 2866/15, který…
