Ústavní soud České republiky
Joštova 625/8
602 00 Brno
Praha 19. května 2016
Stěžovatel: Ing. Petr Jaroš
bytem |Příční 501/16, Praha 4 – Braník, PSČ 147 00
insolvenční správce společnosti EPO s.r.o.
IČO 22657912
se sídlem Škroupova 694/32, Praha 1, PSČ 110 00
zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 16654
(dále jen "úpadce")
právně zastoupen: Mgr. Janou Konečnou
advokátkou
Javorová 17, Praha 5, PSČ 150 00
Účastník: 1. Nejvyšší soud ČR,
se sídlem Burešova 20, Brno, PSČ 600 00
2. Vrchní soud v Praze
se sídlem nám. Hrdinů 1300, Praha 4 – Pankrác, PSČ 140 00
3. Krajský soud v Praze
se sídlem nám. Kinských 5, Praha 5, PSČ 150 75
Vedlejší účastník: Pavla Nová
narozena 30. 7. 1982
trvale bytem Javorová 907/16, Kralupy nad Vltavou, PSČ 278 01
Ústavní stížnost proti:
−usnesení Nejvyššího soudu ČR vydanému pod č. j. 35 Cdo 5255/2015-107 dne 11. 4. 2016
−rozsudku Vrchního soudu v Praze vydanému pod č. j. 6 Cmo 455/2014-93 dne 13. 8. 2015
−rozsudku Krajského soudu v Praze vydanému pod č. j. 55 Cm 222/2012-71 dne 8. 8. 2014
Datovou schránkou
Přílohy: plná moc a dále podle textu
Stručné úvodní shrnutí obsahu ústavní stížnosti
1.1 Podstatou této ústavní stížnosti je:
- namítaný extrémní nesoulad skutkových a právních závěrů, ke kterým došel jak soud prvního stupně, tak soud odvolací, s důkazy provedenými v soudním řízení. Stěžovatel je přesvědčen, že podobným náhledem a přístupem soudů, jak byl prezentován v ústavní stížnosti napadených rozhodnutích, by bylo "posvěceno" jednání osob, které, jedno z jakého důvodu, převádějí obchodní podíly a prakticky celé obchodní společnosti na tzv. bílé koně. Jakoukoliv toleranci k takovému jednání shledává stěžovatel společensky nebezpečnou,
- nesouhlas s pojetím přípustnosti dovolání, kdy Nejvyšší soud ČR v ústavní stížností napadeném rozhodnutí shledal přípustnost dovolání pouze z důvodů uvedených v § 237 a § 238 OSŘ. Stěžovatel tento výklad přípustnosti dovolání shledává v rozporu s podstatou institutu dovolání, jakož i v rozporu s postavením a posláním Nejvyššího soudu v rámci soudní soustavy a v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Stěžovatel je přesvědčen, že přípustnost dovolání musí být shledána taktéž v případech, kdy rozhodnutí, vůči němuž dovolání směřuje, vykazuje ústavněprávní deficity.
1.2 Stěžovatel jako insolvenční správce podáním této ústavní stížnosti plní své zvláštní povinnosti stanovené mu § 36 odst. 1 zákona č. 82/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon), kdy je povinen při výkonu své funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí a v úmyslu vyvinout veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli v rámci insolvenčního řízení uspokojeni v co nejvyšší míře.
Ústavní stížností napadená rozhodnutí
2.1 Touto ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení:
−usnesení Nejvyššího soudu ČR (dále jen "Nejvyšší soud") ze dne 11. 4. 2016 vydaného pod č. j. 35 Cdo 5255/2015-107 (dále jen "usnesení Nejvyššího soudu"),
−rozsudku Vrchního soudu v Praze (dále jen "odvolací soud") vydaného pod č. j. 76 Cmo 455/2014-93 dne 13. 8. 2015 (dále jen "rozsudek odvolacího soudu"),
−rozsudku Krajského soudu v Praze (dál jen "soud I. stupně") vydaného pod č. j. 55 Cm 222/2012-71 dne 8. 8. 2014 (dále jen "rozsudek soudu I. stupně"),
společně též jen "ústavní stížností napadená rozhodnutí".
Přípustnost ústavní stížnosti
3.1 Stěžovatel uvádí, že jsou splněny veškeré zákonem stanovené podmínky přípustnosti ústavní stížnosti:
−stěžovatel je insolvenčním správcem, který tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl účastníkem, bylo porušeno základní právo subjektu, jehož majetkem insolvenční správce na základě určení soudu disponuje,
−byly vyčerpány všechny opravné prostředky, které český právní řád k ochraně práva připouští,
−v souladu s § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu je k této stížnosti přiložena kopie napadeného rozhodnutí,
−dodržení zákonem stanovené dvouměsíční lhůty k podání ústavní stížnosti, neboť poslední rozhodnutí ve věci tj. usnesení Nejvyššího soudu, bylo právní zástupkyni stěžovatele doručeno dne 19. 4. 2016,
−stěžovatel je v souladu s § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zastoupen advokátem.
Stručné shrnutí podstaty dosavadního řízení
4.1 Žalobou podanou dne 21. 10. 2011 ke Krajskému soudu v Praze se stěžovatel domáhal po vedlejší účastnici úhrady částky ve výši 9.911.539 Kč s příslušenstvím.
Důkaz: žaloba podaná dne 21. 10. 2011
4.2 Vedlejší účastnice byla jediným společníkem a jediným jednatelem úpadce a dne 19. 8. 2008 uzavřela s panem Samuelem Rodrigezem, tehdy bytem Lány, Vodárenská 1899, PSČ 272 01, smlouvu o převodu 100% obchodního podílu vedlejší účastnice na úpadci (dále jen "smlouva o převodu obchodního podílu"), kterou mělo dojít k převodu celého obchodního podílu vedlejší účastnice za částku 200.000 Kč.
Důkaz: smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 19. 8. 2008
4.3 Údajně zároveň se smlouvou o převodu obchodního podílu byl mezi vedlejší účastnicí a Samuelem Rodrigezem podepsán i předávací protokol, podle kterého pan Samuel Rodrigez převzal od vedlejší účastnice pokladní hotovost ve výši 9.711.539 Kč (dále jen "předávací protokol"). Předávací protokol byl podepsán taktéž dne 19. 8. 2008. Následně pan Samuel Rodrigez odvolal vedlejší účastnici z funkce jednatele společnosti.
Důkaz: předávací protokol ze dne 19. 8. 2008
4.4 Stěžovatel podal žalobu z důvodu, že je přesvědčen:
−že k faktickému předání částky ve výši 9.711.539 Kč ve skutečnosti nikdy nedošlo,
−že převod obchodního podílu na úpadci byl uzavřen pouze "na oko", za účelem vyvedení výše uvedené částky z úpadce,
a za účelem prokázání jeho shora uvedených přesvědčení předložil soudům obou stupňů řadu důkazů.
4.5 Rozsudkem soudu I. stupně však byla žaloba zamítnuta. Následně byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen i odvolacím soudem a dovolání stěžovatele bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu pro nepřípustnost.
Důkaz: ústavní stížností napadená rozhodnutí
Ústavněprávní argumentace
A. Extrémní nesoulad skutkových a právních závěrů s důkazy provedenými v soudním řízení
5.1 Stěžovatel je přesvědčen, že učiněná skutková zjištění tak, jak jsou soudem I. stupně i odvolacím soudem popsána v obou rozsudcích, se nacházejí v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, jelikož důkazy nejsou hodnoceny ve vzájemném souladu a komplexně.
5.2 Stěžovatel podrobně v odvolání podaném odvolacímu soudu vypsal okolnosti, za kterých došlo ke zpochybnění hlavního důkazu vedlejší účastnice, tj. smlouvy o převodu obchodního podílu a předávacího protokolu, když sice nebyla zpochybněna pravost listin jako takových, ale z pohledu stěžovatele byl zpochybněn jejich obsah a platnost. Zejména pak bylo předloženými důkazy zpochybněno to, že mezi vedlejší účastnicí a Samuelem Rodrigezem došlo k fyzickému předání částky ve výši 9.911.539 Kč – tedy ke zpochybnění předávacího protokolu, který představoval klíčový důkaz vedlejší účastnice.
5.3 Pochybnosti o předání částky mezi Samuelem Rodrigezem a vedlejší účastnicí jsou založeny na následujícím:
−Vedlejší účastnice vyzvedla část předávaných prostředků (konkrétně částku 6.737.000 Kč dne 30. 7. 2008 v hotovosti z účtu u České spořitelny, a.s. Tato částka měla být úpadcem využita za účelem úhrady svým věřitelům (dodavatelům), kteří byli nakonec nuceni přihlásit své pohledávky do insolvenčního řízení. Vedlejší účastnice si tuto částku ponechala podle svých slov doma.
−Rozpor místa předání finančních prostředků – vedlejší účastnice uvádí dvě rozdílná tvrzení ohledně předání finančních prostředků:
- že k předání částky 9.911.539 Kč došlo až po podpisu předávacího protokolu u notáře JUDr. Evy Lánské – notářky v Praze, v nějaké restauraci, do které odešla následně vedlejší účastnice s panem Rodrigezem pěšky (viz důkaz: úřední záznam Policie ČR ze dne 7. 10. 2011 čj. KRPA-1521-20/TČ-2011-000092). Peníze měly být předány v igelitové tašce spolu s celým účetnictvím společnosti,
- že k předání částky 9.911.539 Kč došlo u notářky JUDr. Evy Lánské v Praze po podpisu předávacího protokolu (viz důkaz: úřední záznam čj. KRPS-30444-11/TČ-2009-01687).
−V předávacím protokolu jsou uvedeny další doklady, které měly být spolu s částkou 9.911.539 Kč předány panu Rodrigezovi, konkrétně pak úplná účetní dokumentace společnosti – lze vyslovit důvodnou pochybnost, že by se kompletní účetní dokumentace společnosti od jejího založení dne 27. 11. 2006 vešla do jedné igelitové tašky (navíc spolu s částkou 9.911.539 Kč), jak popisuje předání vedlejší účastnice v úředním záznamu čj. KRPS-30444-11/TČ-2009-01687.
−Vedlejší účastnice také opakovaně u soudu i před Policií ČR uvedla, že neví, jaké dokumenty údajně předala panu Rodrigezovi – otázkou je, jak tedy může vědět, že opravdu předala dokumenty podle předávacího protokolu.
−Vedlejší účastnice v úředním záznamu Policie ČR ze dne 7. 10. 2011, čj. KRPA- 30444-11/TČ-2009-01687, popisuje, že nebyla schopna uhradit notářce za ověření podpisů, že u sebe neměla žádné finanční prostředky. Přitom měla s sebou podle svého tvrzení v tašce částku 9.911.539 Kč.
−Vedlejší účastnice nikdy neobjasnila účel, za kterým došlo k tak nevýhodnému převodu obchodního podílu na úpadci – vedlejší účastnice tvrdí, že se nevyznala v podnikání. Avšak lze předpokládat, že rozeznat částku 200.000 Kč, kterou údajně obdržela za převod obchodního podílu, a částku 9.911.539 Kč, kterou v hotovosti předala panu Rodrigezovi, a tím značný nepoměr těchto částek, při jejím zaměstnání servírky a pracovnice útvaru cen ve společnosti Tesco jistě dokáže.
5.4 Jak soud I. stupně, tak odvolací soud se s výše uvedenými rozpory vůbec nevypořádaly (v obou rozsudcích o rozporech jednotlivých důkazů a důkazních tvrzení není jediné slovo).
5.5 Skutkové hodnocení soudu I. prvního stupně – soud I. stupně ve svém rozsudku na straně 4 a 5 naopak k důkazům pouze stručně uvádí (aniž by se jednotlivými tvrzenými rozpory zabýval): "Soud vycházel z účastnické výpovědi žalované a úředních záznamů o podání vysvětlení učiněných žalovanou policejnímu orgánu, které jsou ve vzájemné…
