Řízení o odvolání v zákoně č. 283/2021 Sb.

3.7.9

Řízení o odvolání v zákoně č. 283/2021 Sb.

MMR ČR

Tato metodická pomůcka se zabývá úpravou odvolacího řízení v zákoně č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (ustanovení § 225 a § 226), s důrazem na odlišnosti od obecné právní úpravy odvolacího řízení zakotvené v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Dokument ke stažení: Řízení o odvolání v zákoně č. 283/2021 Sb.

Tato metodická pomůcka se zabývá úpravou odvolacího řízení v zákoně č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "nový stavební zákon"), s důrazem na odlišnosti od obecné právní úpravy odvolacího řízení zakotvené v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění

pozdějších předpisů (dále jen "správní řád").

Jedná se o úpravu hlavy III dílu 7 nového stavebního zákona, označenou jako "Řízení o odvolání" a

obsahující ustanovení § 225 a § 226.

Podstatou speciální právní úpravy obsažené v novém stavebním zákoně je redukce případů, kdy dnes v rámci odvolacích řízeních dochází k opakovanému rušení vydaných rozhodnutí a vracení věcí k novému rozhodnutí stavebním úřadům prvního stupně. Proto v rámci úpravy odvolacího řízení v novém stavebním zákoně došlo k posílení tzv. apelačního principu, kdy preferovaným typem rozhodnutí odvolacího správního orgánu v případě shledání jeho nezákonnosti či nesprávnosti je změna rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu.

Tato metodická pomůcka je členěna do dvou částí, z nichž se první věnuje ustanovení § 225 NSZ s důrazem na posílení apelačního principu v odvolacím řízení, a druhá část se věnuje ustanovení § 226 NSZ s akcentem na vymezení odvolacích námitek, k nimž odvolací správní orgán nepřihlíží.

 NahoruPOSÍLENÍ APELAČNÍHO PRINCIPU V ODVOLACÍM ŘÍZENÍ PODLE NOVÉHO STAVEBNÍHO ZÁKONA

 NahoruLhůty pro vydání rozhodnutí v odvolacím řízení

Podle nového stavebního zákona jsou lhůty pro rozhodnutí odvolacího orgánu stejné jako v rámci řízení o povolení záměru vedeného správním orgánem prvního stupně, tedy do 30 dnů ode dne předložení odvolání spolu se správním spisem odvolacímu správnímu orgánu v případě jednoduchých staveb, resp. do 60 dnů ode dne předložení odvolání spolu se správním spisem odvolacímu správnímu orgánu v ostatních případech (§ 196 odst. 1 NSZ).

Možnost prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o odvolání (již bez ohledu na to, zda se jedná o stavbu jednoduchou či nikoliv) musí splňovat podmínky stanovené v § 196 odst. 2 NSZ; usnesení o prodloužení lhůty musí mít formu a náležitosti stanovené v § 196 odst. 3 NSZ.

Logickou se jeví výjimka z aplikace úpravy tzv. zrychleného řízení (viz § 212 NSZ) na odvolací řízení, tedy možnost při splnění všech zákonných podmínek vydat rozhodnutí jako první úkon v řízení, když základní pravidla pro odvolací fázi správního řízení jsou obecně upravena ve správním řádu (viz zejména § 89 až § 93 SŘ).

Z formulace pravidla v ustanovení § 225 odst. 1 NSZ lze vyvodit následující závěry:

1. Ustanovení § 225 odst. 1 NSZ se vztahuje:

• na řízení vedená, resp. zahájená na základě žádosti, přičemž vzhledem k systematice členění nového stavebního zákona se bude aplikovat na rozhodování v odvolacím řízení u všech řízení o žádostech upravených v části šesté hlavě III nového stavebního zákona

• na řízení o změně a zrušení povolení dle § 200 NSZ, a to nejen k žádosti stavebníka, ale i z moci úřední v řízení o povolení veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšného opatření (pokud nebylo se stavbou započato), a to vzhledem k přiměřenému použití ustanovení o povolení záměru deklarovanému v § 200 dost. 3 NSZ

• na případy, u nichž nový stavební zákon stanoví, že se na ně ustanovení § 225 NSZ vztahuje obdobně, tedy: o při vydání kolaudačního rozhodnutí, při vydání povolení změny v užívání stavby a při povolení změny v užívání drobné a jednoduché stavby (viz § 246 NSZ) o při povolení změny v užívání podmíněné stavební úpravou vyžadující povolení (viz § 242 odst. 2 NSZ) o v řízení o dodatečném povolení (viz § 255 odst. 3 NSZ) o v opakovaném řízení (viz § 258 odst. 2 NSZ) o v řízení o povolení odstranění stavby a v řízení o nařízení odstranění stavby (viz § 262 NSZ) o v řízení o povolení prodloužení doby trvání stavby (viz § 260 odst. 2 NSZ).

2. Ustanovení § 225 odst. 1 NSZ se nevztahuje:

• na jiná řízení vedená dle stavebního zákona z moci úřední než výše uvedená, tedy na:

  1. řízení z moci úřední o stanovení ochranného pásma dokončené nebo povolované stavby nebo zařízení (viz § 218 odst. 4 NSZ)
  2. řízení o změně nebo zrušení rozhodnutí o stanovení ochranného pásma z moci úřední (viz § 220 odst. 6 věta první část za středníkem stavebního zákona)
  3. na postupy, resp. řízení v souvislosti s nálezem (viz § 266 NSZ)
  4. rozhodnutí o zakazujícím opatření (viz § 294 NSZ)
  5. řízení o nařízení opatření k nápravě (viz § 295 NSZ)
  6. řízení o uložení opatření na sousedním pozemku nebo stavbě z moci úřední (viz § 297 NSZ)
  7. přestupkové řízení

• na řízení, resp. postup dle nového stavebního zákona, na který nelze vztáhnout obecné principy "řízení o žádosti", tj. vydání rozhodnutí stavebního úřadu dle § 263 odst. 4 NSZ v rámci institutu mimořádných opatření, které je činěno na základě oznámení stavebníka

• na řízení o odvolání proti procesním rozhodnutím, tedy usnesením, proti kterým je možné se odvolat, byť učiněným v rámci řízení dle nového stavebního zákona, na která se posílení apelačního principu dle § 225 NSZ uplatní. Jde o usnesení podle správního řádu, která se nepoznamenávají pouze do spisu a u kterých správní řád nevylučuje odvolání; v případě těchto usnesení nemá odvolání proti nim odkladný účinek (viz § 76). Důvodem tohoto závěru je nejen formulace § 225 odst. 1 NSZ, ale též jeho začlenění v rámci nového stavebního zákona, z nichž lze vyvodit, že posílení apelačního principu se vztahuje zásadně na rozhodnutí ve věci samé. K tomu je nutné upozornit na právní úpravu v novém stavebním zákoně odchylnou od obecné úpravy ve správním řádu – viz § 185 odst. 2 NSZ o přerušení řízení (vyloučení odvolání) a § 185 odst. 3 NSZ rozšiřující obecné důvody pro odložení věci.

• na rozhodnutí odvolacího správního orgánu za situace, kdy tento neposuzuje soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy či jeho správnost, tedy v případě, že:

  1. zamítá odvolání jako nepřípustné či opožděné
  2. ruší napadené rozhodnutí a řízení zastavuje ve smyslu § 90 odst. 4 SŘ (tedy nastala-li skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, ledaže by jiné rozhodnutí o odvolání mohlo mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků)
  3. došlo k zastavení odvolacího řízení z důvodu zpětvzetí odvolání

• na rozhodnutí o odvolání vydané správním orgánem, který napadené rozhodnutí vydal, pokud tím plně vyhoví odvolání, a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, kterých se to týká, vyslovili souhlas (viz § 87 SŘ). Jedná se o tzv. autoremeduru, v rámci níž může správní orgán prvního stupně jím vydané rozhodnutí za zákonem stanovených podmínek pouze změnit nebo zrušit; dle § 225 odst. 1 NSZ se však bude postupovat v případě rozhodnutí o (přípustném a včasném) odvolání proti rozhodnutí vydanému v rámci…