Předpisy pro rozúčtování tepla a teplé vody v CZT

6.5

Předpisy pro rozúčtování tepla a teplé vody v CZT

Ing. Jiří Skuhra, CSc.

Problematika ocenění společně sdílených služeb v domě, z toho se zvláštním zřetelem na služby energetické povahy, je předmětem právní úpravy energetickými zákony a zákonem o službách a to spolu s jejich podzákonnými předpisy

 NahoruSoučasný stav předpisů k informováno o užití a vyúčtování tepla v bytových domech

Stávající znění energetického zákona č. 458/2000 Sb., (ve znění zákona č. 158/2009 Sb. a zákona č. 131/2015 Sb.) představuje základní právní úpravu pro fungování subjektů v teplárenství, zejména pak upravuje práva a povinnosti pro držitele licence na výrobu a rozvod tepla ve vztahu k jejich odběratelům.

Úprava dále stanoví práva a povinnosti odběratele tepla včetně vymezení smluvního typu v podobě smlouvy o dodávce tepla a jeho základní obsahové náležitosti. Energetický zákon (dále jen EneZ) dále upravuje měření a vyúčtování dodávek tepla pro zákazníky, jejichž odběrné tepelné zařízení je přímo připojeno k rozvodnému tepelnému zařízení. Dlouhodobě tradovaný termín tepelná energie není konkretizován a není ani užíván v unijním právu. Má se za to, že jde o souhrnný pojem k teplu a chladu, teplá voda je na okraji zájmu. Podstata užití tohoto pojmu je v právních předpisech věcně redukována na teplo, a proto pro zjednodušení budeme tuto jednoznačně definovanou fyzikální veličinu v dalším textu upřednostňovat před označením tepelná energie.

Při dodávce tepelné energie registrujeme tři subjekty:

1. Dodavatel – výrobce tepla podle licence nebo koncese (domovní kotelna) nebo distributor této komodity provozující její rozvody podle licence.
2. Odběratel tepla – zákazník nebo konečný zákazník, resp. distributor této komodity (§ 2 odst. 2 písm. c) EneZ bod 5)¹. Zákazníkem v teplárenství je osoba, která nakupuje teplo pro jeho konečné využití a odebírá nakoupené teplo odběrným tepelným zařízením, které je přímo připojeno k rozvodnému tepelnému zařízení nebo zdroji tepla.
3. Příjemce služeb vytápění a dodávky teplé vody v bytovém nebo víceúčelovém domě (konečný uživatel, dříve označovaný jako konečný spotřebitel)². Energetický zákon se nezabývá právy a povinnostmi konečného spotřebitele, kterým je fyzická či právnická osoba, která dodané teplo pouze spotřebovává (bez smluvního vztahu s dodavatelem). Pravidla pro finanční podíl příjemce tepla na ceně dodávky tepla a teplé vody stanoví zákon o službách č. 67/2013 Sb. a k němu vydaná vyhláška č. 269/2015 Sb. Pojem "dílčí měření" ("sub metering") by měl odkazovat na měření spotřeby (measuring consumption") v jednotlivých jednotkách ("individual units") zmíněných ("multi apartment" and "multi purpose") budov.

Pravidla pro dodávku chladu nejsou právně upravena, přestože tato potřeba je zřejmá více než patnáct let.

Základní právní úprava pro fungování subjektů v teplárenství podle energetického zákona (hl. II, díl 3, § 76 – 89 EneZ – paragrafy 80 - 85 jsou zrušeny):

• Výrobcem je subjekt, který na základě licence vydané ERÚ provozuje energetické zařízení dodávající teplo do soustavy zásobování tepla nebo přímo zákazníkovi.

• Licence ERÚ je dále nezbytná i k provozování rozvodů tepla.

• Licence na výrobu tepla není vyžadována v případech, kdy je výroba tepla určena pro jeden objekt jednoho zákazníka.

• V případě, že výroba tepla pro daný subjekt představuje podnikatelskou činnost, vyžaduje se vydání koncese podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání – pokud se jedná o zdroj tepla s výkonem nad 50 kW; platí zde některá práva a povinnosti dodavatele podle energetického zákona.

Smlouva o dodávce tepla má tyto podstatné náležitosti:

• Smlouva musí obsahovat pro každé odběrné místo způsob měření a náhradní způsob vyhodnocení dodávky, dojde-li k poruše měřicího zařízení nebo při jeho pravidelném ověřování, a dohodu o přístupu k měřicím a ovládacím zařízením (§ 76 odst. 3 EneZ písm. c zákona).

• Dodavatel je povinen dodávku měřit, vyhodnocovat a vyúčtovat podle skutečných parametrů teplonosné látky a údajů měřicího zařízení (§ 78 odst. 1).

• Dodavatel musí měřicí zařízení na svůj náklad osadit, zapojit, udržovat a pravidelně ověřovat správnost měření v souladu se zákonem o metrologii; odběratel má právo na ověření správnosti odečtu naměřených hodnot.

• Odběratel je povinen na svůj náklad upravit odběrné tepelné zařízení pro instalaci měřicího zařízení.

Předmět úpravy energetického zákona byl nově rozšířen o vyhlášku č. 207/2021 Sb. z 18. května 2021 (s účinností od 1. 1. 2022), která zapracovává příslušné předpisy Evropské unie³ a upravuje rozsah, náležitosti a termíny vyúčtování i dodávek tepla mezi dodavatelem a odběratelem. Vyúčtováním se rozumí vyhodnocení přijatých plateb za poskytnuté plnění a celkové výše ceny za poskytnuté plnění, na základě kterého se provádí vyrovnání přeplatku nebo nedoplatku. Řádné vyúčtování je provedeno za zúčtovací období. Mimořádné vyúčtováním je provedeno v průběhu zúčtovacího období za jeho příslušnou část. Opravné vyúčtování provádí opravu řádného nebo mimořádného vyúčtování.

 NahoruParametrické změny metodiky rozúčtování nákladů od roku 2024

Poslední, druhá novela vyhlášky č. 269/2015 Sb. o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům (první novela pod č. 376/2021 Sb., druhá novela č. 274/2023 Sb.) s účinností od ledna 2024 má údajně motivovat občany k větším úsporám tepla v centrálně vytápěných domech.

1. K dílčí parametrické změně dochází v posunu hodnoty spodní meze stanovené měrné úhrady za teplo k vytápění (nově -30 % od měrných nákladů na rozdíl od současných -20 %). Stanovená individuální měrná hodnota musí být nad touto mezí. Tím dochází k přípustné vyšší variabilitě zjištěných dat z "dílčího měření" než tomu bylo doposud. Odhaduje se, že mezi přípustné hodnoty bude posunuto 12 % zjištění, která v porovnání s dřívější spodní mezi byla hodnocena jako nepřípustná. Posun dolní meze směrem níže od průměru zúčtovací jednotky by měl údajně podpořit význam "dílčího měření" a uspokojit ty, kdo tzv. "více šetří". A současně nebyly akceptovány návrhy na zvýšení již nyní vysoko nastavené horní meze měrné spotřeby (o 200 % od průměrné hodnoty ZJ v Kč/m²). Díky tomu tak nedošlo k úpravě původně navrhované horní mezi (o +300 % od průměru) a tedy k dalšímu ohrožení energetické chudoby těch domácností, které kontinuálně musí vytápět byt, např. rodiče s malými dětmi, nemocní, pracující v režimu home office, studenti či seniorské domácnosti.

2. Novelou vyhlášky č. 269/2015 Sb. je činěn pokus údajně objektivizovat volbu základní nákladové složky v ocenění celkové dodávky tepla do domu pro účely rozúčtování do individuálních úhrad a to s odkazem na náročnost vytápění podle energetického průkazu budovy. Tento zdánlivě odborný důvod je protisměrně zpochybněn možností volby odklonu od příslušného doporučení podle místního ujednání o 10 %. Pro daný účel má být použit ukazatel z energetického průkazu budovy - průměrný součinitel prostupu tepla obálkou budovy U_em (W/m².K) k příslušné klasifikační třídě. Rozmezí pro volbu základní složky ve vztahu ke klasifikační třídě pro U_em lze interpretovat tabulkou:

Z průkazu energetické náročnosti (PENB) se nepoužijí pro daný účel žádné jiné klasifikační třídy než pro U_em ! Konkrétní podmínky vytápění daného domu zná nejlépe poskytovatel služby a je především jeho odpovědností poměr mezi základní a spotřební složkou nastavit přiměřeně k provozování systému vytápění adekvátně daným podmínkám. Vazba volby rozvrhu nákladové struktury tepla s energetickým průkazem domu je unikátní v rámci EU. Žádná evropská směrnice ani zahraniční praxe tuto vazbu neuvádí.

 NahoruPrůběžné měsíční informování o “spotřebě tepla“ k vytápění a spotřebě teplé vody

Předpokladem pro průběžné informování o stavu užití energetických služeb vytápění a teplé (užitkové) vody je existence dálkově odečitatelného přístroje (měřiče/indikátoru u vytápění a průtokoměru u teplé vody). Dálkově odečitatelné stanovené měřidlo nebo přístroj registrující dodávku tepelné energie do vytápěného prostoru je definován zákonem č. 362/2021 Sb., část čtvrtá, čl. V, bod 12 spolu s podmínkou vybavenosti funkční nastavitelnosti na dálkový odečet v měsíčním intervalu. Povinnost je členěna časově na stávající instalace (od roku 2024) a povinné veškeré instalace po 1.1.2027).

V § 2 zákona č. 67/2013 Sb., v platném znění, bylo doplněno písmeno h/ s definicí tzv. "zjištěné spotřeby tepla" pro vytápění: "hodnota zjištěná jako rozdíl odečtu naměřených hodnot ... na konci a na začátku období, za které se informace o "zjištěné spotřebě tepla" příjemci služby poskytuje...". Pro teplou vodu se definuje referenční údaj (§ 2 písmeno j/ vyhlášky č. 376/2021 Sb.), který je ostatně již nyní explicitně či implicitně k dispozici na dokladech s vyúčtováním služby poskytování teplé vody. Obdobně jako referenční údaj pro vytápění (§ 2 ZOS písmeno i/). Definice dálkově odečitatelným zařízením pro rozdělování nákladů na vytápění je novelou zákona o službách pod č. 424/2022 Sb. korigována v § 2 ZOS doplněním odst. 3 zněním: "zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, které samo nebo prostřednictvím jiného již nainstalovaného zařízení umožňuje provedení odečtu na vzdálenost větší než 250 metrů, s výjimkou takového zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, které bylo instalováno před 1. lednem 2022 a není nastaveno na dálkový odečet minimálně v měsíčním intervalu".

V ústředně vytápěném prostoru je hodnota tzv. dílku resp. korigovaného dílku resp. spotřebního čísla (hodnoty) nebo jiného parametru (např. denostupně) pouze aproximativně stanovenou veličinou pro poměrové (dílčí) vyjádření podílu jedné složky z ceny dodávky tepla a to jen v kontextu všech zjištění uvnitř zúčtovací jednotky. Nejde tedy o zjištěnou spotřebu tepla, ale jen zástupně o odhad užití tepla.

Náměr indikátorů v bytě v konfrontaci s celkovým náměrem indikátorů v domě může při daném poměru spotřební a základní složky vypovídat, jak si konečný spotřebitel stojí ve vztahu k stanoveným tolerančním mezím věrohodnosti (použitelnosti) náměru:

Tabulka po změně spodní meze měrné spotřeby tepla přehledně udává mezní hodnoty měrného náměru d_min a d_max pro různé volby poměru základní a spotřební složky úhrady. Přestože tato limitní omezení nejsou všeobecně známá, jsou jednoduše odvoditelná a podstatná pro pochopení účelu průběžného informování. Konkrétní měrný náměr d_i  (poměr D_i/P_i ) za sledovaný měsíc ale i kumulativně během roku (tato podstatná podmínka smyslu informování není v právních předpisech a publikovaných metodikách zmíněna!). Průběžné informování má signalizovat jak si příjemce služby vytápění vede vůči omezujícím hodnotám. Tzn. zda je vhodné upravit chování s hospodařením energií změnit např. ve prospěch vyšší tepelné pohody (pod minimální úroveň domu nemá smysl šetřit, ve vyúčtování se zaplatí stejně dolní mezní hodnota) nebo k omezení spotřeby, mj. i s možností zavřením otopného tělesa a spoléhat na prostupy tepla od sousedů.

U teplé vody je však srovnání spotřeby příjemce služby s referenční hodnotou, tj. s průměrem spotřeby teplé vody, vypočteném z úhrnu jednotlivých příjemců služby v ZJ, zavádějící. Porovnávat spotřebu teplé vody u příjemce této služby s průměrnou spotřebou vypočtenou z údajů spotřeb v bytech ZJ postrádá smysl. Spotřeba TV se řídí počtem osob v domácnosti, a proto porovnávat neporovnatelné nemá reálný obsah – nemá praktický význam porovnávat spotřeby domácností s různým počtem osob s průměrem, vypočteným z poměru celkové spotřeby TV v domě k počtu příjemců služby (počtů domácností).

Formátování dat pro účely průběžného informování během zúčtovacího období je spojeno s náklady. Přestože evropská směrnice uvádí nutnost poskytovat dodatečné údaje bezplatně, jde jen o hypotetické přání. Vezmeme-li…