Nález 93/2008 SbNU, sv.49, K vyplácení náhrad za ztrátu na výdělku horníkům
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 49, nález č. 93
II. ÚS 531/06
K vyplácení náhrad za ztrátu na výdělku horníkům
Obecné soudy považovaly dohodu za irelevantní, přestože v ní státní podnik svou odpovědnost výslovně uznal. Soudy nezohlednily, že tato dohoda byla výronem vůle státu, který na sebe převzal odpovědnost za nároky vzniklé vůči státu před rokem 1989. Pacta sunt servanda je všeobecně uznávanou právní zásadou a soudy právního státu z ní nemohou ústavně nekonformní interpretací zákoníku práce vyjímat smlouvy uzavírané z vůle státu poukazem na údajnou absenci hmotněprávní normy a doktrínu izolovanosti pracovního práva.
Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 20. května 2008 sp. zn. II. ÚS 531/06 ve věci ústavní stížnosti V. K. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2006 č.j. 21 Cdo 1757/2005-188, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2005 č. j. 26 Co 489/2004-171 a proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. 7. 2004 č. j. 9 C 267/2002-127, jež se týkají stěžovatelovy žaloby na doplacení náhrady za ztrátu na výdělku v důsledku pracovního úrazu, za účasti výše uvedených obecných soudů jako účastníků řízení a Palivového kombinátu Ústí, státního podniku, jako vedlejšího účastníka řízení.
Výrok
I. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 5. 2006 č. j. 21 Cdo 1757/2005-188, rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2005 č. j. 26 Co 489/2004-171 a rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. 7. 2004 č. j. 9 C 267/2002-127 bylo porušeno základní právo stěžovatele garantované čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Proto se tato rozhodnutí ruší.
Odůvodnění
I.
1. Stěžovatel se včasnou (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o Ústavním soudu“) a řádnou ústavní stížností domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí vydaných ve věci jím podané žaloby na doplacení finančních náhrad, které mu byly žalovaným z pokynu státu vypláceny za snížení pracovní schopnosti v důsledku pracovního úrazu, jejž utrpěl jako horník. Stěžovatel namítl, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na přiměřené hmotné zajištění, které má na základě zákona stát poskytovat těm, kteří nemohou bez své viny získávat prostředky pro své životní potřeby prací, garantované čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Porušeno mělo být i právo na přiměřené hmotné zajištění při nezpůsobilosti k práci, garantované čl. 30 odst. 1 Listiny a „čl. 36 odst. 3 Listiny“ garantujícím právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či postupem orgánu veřejné moci.
2. Podle ústavní stížnosti obecné soudy nevyhověly žalobě na doplacení krácené částky úrazového částečného invalidního důchodu (§ 195 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů) přiznaného od 1. 1. 1990 jen z důvodu nedostatku pasivní legitimace. Tento závěr porušuje stěžovatelova základní práva, neboť vedlejší účastník na základě usnesení…
