Nález 87/1999 SbNU, sv.14, K pojmu „tíseň“ podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 14, nález č. 87
II. ÚS 395/97
K pojmu „tíseň“ podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů
Ústavní soud již ve své judikatuře vyslovil právní názor, že vzhledem k existenci směrnic o postupu při registraci smluv u státních notářství a při udělování souhlasu k převodům a nájmům některých druhů nemovitostí okresními národními výbory byly uzavírány různé smíšené smlouvy, pro jejichž obsah bylo nerozhodné, jak byly nazvány. Vynucený převod pozemků, který se stal povinným a nezbytným předpokladem pro registraci smlouvy, je sám o sobě důkazem tísně, aniž by ji v takových případech bylo třeba prokazovat.
Nález
Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 9. června 1999 sp. zn. II. ÚS 395/97 ve věci ústavní stížnosti J. N. a F. N. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře, z 6. 6. 1997 sp. zn. 15 Co 43/97, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Táboře z 30. 10. 1996 sp. zn. 3 C 354/93 ohledně částečného zrušení kupní a darovací smlouvy.
I. Výrok
Ústavní stížnost se zamítá.
II. Odůvodnění
Navrhovatelé podali dne 16. 10. 1997 k Ústavnímu soudu ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře, ze dne 6. 6. 1997 sp. zn. 15 Co 43/97, jímž tento soud rozhodl o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 10. 1996 čj. 3 C 354/93-93.
Vedlejší účastnice M. K. podala u Okresního soudu v Táboře návrh, aby byla zrušena kupní a darovací smlouva ze dne 25. 5. 1966 registrovaná státním notářstvím v Táboře dne 16. 6. 1966 pod čj. RI 218/66 v části, v níž navrhovatelům spolu se svou již zesnulou matkou M. V. darovala pozemky ve smlouvě specifikované. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře bylo tomuto návrhu vyhověno jen v té části, v níž byla dárkyní M. K. V části, v níž byla dárkyní již zemřelá M. V., byl návrh zamítnut.
Na základě odvolání všech účastníků byl rozsudek Okresního soudu v Táboře napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích v zásadě potvrzen. Změněn byl pouze ve výroku o placení soudního poplatku a náhradě nákladů státu.
V ústavní stížnosti navrhovatelé napadají rozsudek krajského soudu, pokud jím byly potvrzeny výroky prvoinstančního soudu obsažené v odstavci prvém, třetím, pátém, sedmém a změněn výrok odstavce šestého. To znamená, že napadají tu část, jíž bylo potvrzeno částečné zrušení darovací smlouvy, uloženo jim zaplatit M. K. částku 468 Kč a uloženy jim platební povinnosti vůči České republice a v návaznosti na to i výrok o nákladech řízení.
Navrhovatelé podali svoji ústavní stížnost na základě § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní stížnost byla podána včas a ve formě vyžadované tímto zákonem.
Navrhovatelé shledávají těžiště ústavní stížnosti v nesprávném právním posouzení věci, když skutkové okolnosti považují za jednoznačné a nesporné.
Předně navrhovatelé namítají, že důvodem restituce je výlučně protiprávnost. Dle § 8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických…
