Nález 79/1999 SbNU, sv.14, K právu na soudní ochranuK postavení povinné osoby v restitučních věcech
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 14, nález č. 79
III. ÚS 301/98
K právu na soudní ochranu
K postavení povinné osoby v restitučních věcech
Dospěl-li soud prvního stupně k určitému závěru stran skutkového stavu věci, avšak nevyvodil z něho správné právní závěry, pohyboval se již na půdě libovolného posuzování věci, když již zřetelně vykročil nejen z hranic možných pro zákonnou interpretaci § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ale také z hranic, které je možné akceptovat z hlediska ústavněprávního výkladu. Právní závěry, k nimž soud prvního stupně dospěl a které odvolací soud potvrdil, jsou podle názoru Ústavního soudu ve výrazném rozporu se skutkovými zjištěními. Příslušná úprava § 4 odst. 2 zákona o mimosoudních rehabilitacích neumožňuje přihlížet k zaviněnému či nezaviněnému jednání povinné osoby, které by bylo porušením tehdy (v rozhodném období) platné právní úpravy, ale postavení povinné osoby váže na objektivní skutečnost, tj. na rozpor s objektivním právem, který nastal při nabývání předmětných nemovitostí.
Nález
Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 27. května 1999 sp. zn. III. ÚS 301/98 ve věci ústavní stížnosti J. N. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, z 6. 3. 1998 sp. zn. 29 Co 770/97 a rozsudku Okresního soudu v Liberci z 9. 7. 1997 sp. zn. 9 C 1578/91 o zamítnutí žaloby na uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitostí.
I. Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec čj. 29 Co 770/97-122 ze dne 6. 3. 1998 a rozsudek Okresního soudu v Liberci čj. 9 C 1578/91-106 ze dne 9. 7. 1997 se zrušují.
II. Odůvodnění
Navrhovatel podal dne 30. 6. 1998 ústavní stížnost, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 1. 7. 1998. Směřoval jí proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, čj. 29 Co 770/97-122 ze dne 6. 3. 1998, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Liberci čj. 9 C 1578/91-106 ze dne 9. 7. 1997, jímž byla zamítnuta žaloba navrhovatele o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání v rozsudku specifikovaných nemovitostí jako řešení restitučního nároku navrhovatele podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů. Podle názoru navrhovatele bylo uvedenými rozhodnutími porušeno jeho základní právo zakotvené v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a těmito rozhodnutími byl porušen i čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“). Ústavní stížnost byla podána včas.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 9 C 1578/91 vedený u Okresního soudu v Liberci. Ze spisového materiálu zjistil, že navrhovatel, který měl i v řízení před obecnými soudy postavení žalobce, se žalobou domáhal určení, že předmětné nemovitosti, a to dům č. p. 252 se stav. parcelou par. č. 529 o výměře 248 m2, pozemek par. č. 530/1 - pastvina o výměře 478 m2 a pozemek par. č. 531/1 - zahrada o výměře 378 m2, zapsané v katastru nemovitostí pro kat. ú. N. P.-L., netvoří součást bezpodílového spoluvlastnictví manželů J. N. (navrhovatel) a M. N. (bývalá manželka navrhovatele), a…
