Nález 73/2003 SbNU, sv.30, K restituci majetku vydaného jiné oprávněné osobě
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 30, nález č. 73
IV. ÚS 285/02
K restituci majetku vydaného jiné oprávněné osobě
Otevřela-li se novým oprávněným osobám lhůta k uplatnění jejich restitučních nároků na základě nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 2/1997 Sb. (sp. zn. Pl. ÚS 24/96; publikován též ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6, nález č. 133) v době, kdy povinná osoba ve smyslu § 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, již neexistovala (neboť požadovaný majetek již vydala jinému oprávněnému), a nemá-li zákon pro takový případ výslovné řešení, jeví se být slušným a spravedlivým považovat za subjekt povinný k vydání toho, kdo v té době věc drží; jinak by situace neměla řešení.
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 29. května 2003 sp. zn. IV. ÚS 285/02 ve věci ústavní stížnosti MUDr. B. Z. a M. S. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 19. 2. 2002 sp. zn. 28 Cdo 1821/2001, jímž bylo zamítnuto dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 12. 6. 2001 sp. zn. 20 Co 102/2000, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně z 23. 7. 1999 sp. zn. 37 C 33/95, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelů, kterou se domáhali vydání ideální části nemovitostí.
Výrok
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2002 č. j. 28 Cdo 1821/2001-156, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2001 sp. zn. 20 Co 102/2000 a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 1999 č. j. 37 C 33/95-111 se zrušují.
Odůvodnění
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 9. 5. 2002, se stěžovatelé, občané České republiky žijící trvale mimo území republiky, domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2002 č. j. 28 Cdo 1821/2001-156, kterým bylo jejich dovolání připuštěné výrokem rozsudku soudu odvolacího jako nedůvodné zamítnuto a ve zbývající části jako nepřípustné odmítnuto. Odvolací soud připustil dovolání k otázce, zda pro aplikaci § 5 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, u osob, které se staly oprávněnými osobami až po účinnosti nálezu Ústavního soudu č. 164/1994 Sb., je výzva povinné osobě, která věc držela ke dni účinnosti zákona č. 87/1991 Sb., podmínkou i v tom případě, kdy ke dni účinnosti nálezu Ústavního soudu tato osoba již nemovitost nedržela. Stěžovatelé navrhli zrušit i rozsudky dovolacímu rozsudku předcházející, tj. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2001 sp. zn. 20 Co 102/2000 a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 1999 č. j. 37 C 33/95-111, jimiž byla pravomocně zamítnuta jejich žaloba, kterou se v restituční věci podle zákona č. 87/1991 Sb. proti žalované M. B. domáhali vydání každý ideálních 10/450 specifikovaných nemovitostí v k. ú. D. Obecné soudy žalobu zamítly s odůvodněním, že stěžovatelé svůj nárok neuplatnili u povinné osoby ve lhůtě stanovené v § 5 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů.
Stěžovatelé tvrdí, že napadenými rozsudky byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva zaručená v čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), čl. 36 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod…
