Nález 71/2002 SbNU, sv.26, K posouzení doby přechodu znárodněného majetku na státK otázce intabulace (zápisu do pozemkových knih) jako podmínky nabytí vlastnického práva
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 26, nález č. 71
II. ÚS 336/01
K posouzení doby přechodu znárodněného majetku na stát
K otázce intabulace (zápisu do pozemkových knih) jako podmínky nabytí vlastnického práva
Vzhledem ke skutečnosti, že dekret č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, neobsahoval jako podmínku nabytí vlastnictví intabulaci, není pro okamžik přechodu vlastnického práva rozhodné, kdy došlo k zápisu do pozemkové knihy.
K zákonu č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků, kterým byl dekret č. 100/1945 Sb. novelizován, je třeba uvést, že ke znárodnění (a tedy i přechodu vlastnického práva) dochází k datu uvedenému v příslušném právním předpise. Nelze sice opomenout, že výměr Ministerstva průmyslu (jímž byly konkretizovány jednotlivé nemovitosti) vycházel již ze zákona č. 114/1948 Sb., avšak tato skutečnost by byla rozhodující tehdy, pokud by znárodnění příslušného majetku umožňoval až tento zákon. V takovém případě by k přechodu věci na stát docházelo nejdříve ke dni 28. 4. 1948, tj. v rozhodném období.
Nález
Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 11. června 2002 sp. zn. II. ÚS 336/01 ve věci ústavní stížnosti A. E. a O. D. proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku z 18. 1. 2000 sp. zn. 6 C 1176/94 a rozsudku Krajského soudu v Praze z 31. 1. 2001 sp. zn. 25 Co 394/2000, jimiž byla zamítnuta žaloba stěžovatelů, kterou se domáhali uložení povinnosti žalovaným (v řízení o ústavní stížnosti vedlejším účastníkům) uzavřít s nimi dohodu o vydání nemovitostí.
I. Výrok
Ústavní stížnost se zamítá.
II. Odůvodnění
Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“)] a co do formálních náležitostí ve shodě s citovaným zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona o Ústavním soudu] (k tomu také viz níže), napadli navrhovatelé (stěžovatelé) rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2001 sp. zn. 25 Co 394/2000, jakož i rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. 1. 2000 sp. zn. 6 C 1176/94, neboť mají za to, že rozhodnutími soudů obou stupňů byla porušena jejich ústavně zaručená práva podle čl. 1, 11, 36 a 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 95 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“).
Jak Ústavní soud zjistil z příslušného soudního spisu, rozsudkem Okresního soudu v Mělníku byla zamítnuta žaloba stěžovatelů, na základě níž se domáhali, aby soud uložil vedlejším účastníkům řízení jakožto žalovaným uzavřít s nimi dohodu na vydání parcel č. 3876 s objektem továrny bez čísla popisného, p. č. 3879, p. č. 3880, p. č. 3881, p. č. 3882, p. č. 3877 se stavbou č. p. 1080, p. č. 3871 se stavbou č. p. 798, p. č. 3878, p. č. 3873/2 a p. č. 3872 s domem č. p. 798, zapsaných na LV č. 1113 pro k. ú. M. Svůj závěr okresní soud odůvodnil tím, že předmětné nemovitosti, jež náležely A. E., otci stěžovatelů, byly znárodněny podle § 1 odst. 1 bodu 8…
