Nález 67/1998 SbNU, sv.11, K ochraně vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 11, nález č. 67
I. ÚS 212/97
K ochraně vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Jestliže vycházely soud a pozemkový úřad z nesprávného právního názoru na postavení navrhovatele jako vlastníka nemovitostí, jejichž vydání žádal, a svými rozhodnutími ho zbavily vlastnického práva k těmto nemovitostem, zasáhly do jeho základních práv a svobod chráněných Ústavou a Listinou základních práv a svobod.
Nález
Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 9. června 1998 sp. zn. I. ÚS 212/97 ve věci ústavní stížnosti ing. P. B. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze 3. 4. 1997 sp. zn. 22 Ca 597/96 potvrzujícímu rozhodnutí pozemkového úřadu o nepřiznání vlastnického práva k nemovitostem.
I. Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 1997 sp. zn. 22 Ca 597/96 potvrzující výrok v části 1) a 2) rozhodnutí Okresního úřadu - pozemkového úřadu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 10. 1996 sp. zn. PzÚ 144/91-B-Ra se zrušuje.
II. Odůvodnění
1. Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 1997 sp. zn. 22 Ca 597/96 ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu - pozemkového úřadu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 10. 1996 sp. zn. PzÚ 144/91-B-Ra. Správním rozhodnutím Okresního úřadu - pozemkového úřadu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 10. 1996 bylo rozhodnuto ve výrocích 1) a 2) tak, že navrhovatel není vlastníkem pozemků v kat. úz. P. v těchto výrocích specifikovaných a že za nevydané pozemky se nepřiznává nárok na pozemek náhradní či jinou zákonnou náhradu. Správní rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že vlastníkem nemovitostí je otec navrhovatele F. B., který žije v USA. Na základě opravného prostředku podaného navrhovatelem k obecnému soudu se věcí zabýval Krajský soud v Ostravě, který rozhodl tak, že napadené správní rozhodnutí ve výroku 1) a 2) potvrdil a nepřiznal navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení. Z odůvodnění rozhodnutí obecného soudu vyplývá, že dospěl k závěru, že ve věci byl úplně a přesně zjištěn skutkový stav a ze skutkových zjištění byly vyvozeny správné právní závěry. Protože navrhovatel není oprávněnou osobou podle ustanovení § 4 odst. 1 nebo 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění, (dále jen „zákon o půdě“) nelze proto rozhodnout, že je vlastníkem nemovitostí v k. ú. P., jejichž vydání se domáhá. Tento závěr vyplývá z toho, že darovací smlouva ze dne 4. 7. 1969 uzavřená mezi navrhovatelem a jeho otcem poté, co byla registrována bývalým Státním notářstvím ve Frýdku-Místku dne 15. 9. 1969, ztratila účinnost v důsledku toho, že registrace byla zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu ČSSR a poté došlo ke zpětvzetí návrhu na registraci a zastavení řízení.
Navrhovatel poukazuje v ústavní stížnosti na porušení čl. 3 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jakož i čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“). Podle názoru stěžovatele se jak obecný soud, tak správní orgán nezabývaly tím, že v důsledku rehabilitačního rozhodnutí Okresního soudu ve…
