Nález 66/1997 SbNU, sv.8, K ukládání pokut soutěžitelům podle zákona na ochranu hospodářské soutěže z hlediska ústavních principů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 8, nález č. 66

III. ÚS 31/97

K ukládání pokut soutěžitelům podle zákona na ochranu hospodářské soutěže z hlediska ústavních principů

1. Pro naplnění čl. 9 odst. 3 Ústavy nutno vyžadovat takovou intenzitu postupu státních orgánů, jež má za následek odstranění nebo ohrožení demokratického právního státu (resp. některého z jeho konstitutivních komponentů).

2. Ústavní soud v nálezu ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 12/94čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod interpretoval v tom smyslu, že „toto ustanovení totiž neuvádí samostatná jednotlivá základní práva, ale stanoví pouze nutnost ukládat obecné povinnosti toliko na základě zákona při zachování základních práv a svobod. Tohoto ustanovení se lze tedy domáhat pouze v návaznosti na další ustanovení Listiny základních práv a svobod, Ústavy nebo mezinárodních smluv ve smyslu čl. 10 Ústavy, která obsahují konkrétní základní práva nebo svobody, k jejichž porušení došlo.“ (ÚS ČR: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3, Praha, C.H. Beck 1995, str. 127). Shodné konstatování platí rovněž pro čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy. Tato ustanovení, zjevně inspirovaná čl. 5 Deklarace práv člověka a občana z 26. srpna 1789, vymezujíce v návaznosti na čl. 1 Listiny prostor svobodného jednání jednotlivce, patří mezi ty ústavní normy, které v reakci na zkušenosti totalitní minulosti stanoví principiální rámec vztahu jednotlivce a státu.

3. Omezenost konkurenčního prostředí monopolním, resp. dominantním postavením soutěžitele omezuje konkurenční tlak na něj, aby se choval fair. Soutěžním právem proto není v této souvislosti postihováno monopolní, resp. dominantní postavení soutěžitele a v prvním plánu jím není ani chráněn samotný spotřebitel, nýbrž je postihováno unfair jednání v situaci, kdy na jeho utváření neexistuje adekvátní tržní tlak konkurence. Za takovéto jednání lze opodstatněně považovat i jednání quiet life, tj. nevyvinutí všeho úsilí soutěžitele, jež od něj lze rozumně vyžadovat, k minimalizaci nepříznivých dopadů jeho rozhodnutí pro jiné soutěžitele nebo spotřebitele.

4. Nesprávnou interpretaci hmotněprávního ustanovení při aplikaci práva (bez ohledu na to, zdali pouze namítanou nebo Ústavním soudem autoritativně konstatovanou) nelze podřadit pod ta pochybení, jejichž důsledky řeší čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Takováto interpretace může být důvodem zrušení rozhodnutí státního orgánu Ústavním soudem pouze tehdy, pokud je jí zasaženo některé z ústavních hmotných subjektivních práv.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 29. května 1997 sp. zn. III. ÚS 31/97 ve věci ústavní stížnosti Š. a. s. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze 14. listopadu 1996 sp. zn. 2 A 6/96, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí ministra pro hospodářskou soutěž ze dne 20. května 1996 čj. R 26/95 o uložení pokuty podle zákona o ochraně hospodářské soutěže.