Nález 6/2000 SbNU, sv.17, K použití analogie ve správním soudnictvíK přibrání jiného správního orgánu jako účastníka řízení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, nález č. 6
III. ÚS 274/99
K použití analogie ve správním soudnictví
K přibrání jiného správního orgánu jako účastníka řízení
Jestliže Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti zjistí, že v řízení před obecným soudem nemůže být žalovaným správní orgán uvedený v žalobě, protože není orgánem, který rozhodoval v posledním stupni správního řízení (§ 250 odst. 4 občanského soudního řádu), Ústavní soud nemůže postupovat per analogiam podle § 94 odst. 2 občanského soudního řádu a nemůže zavázat obecný soud, aby po zrušení jeho rozhodnutí Ústavním soudem vydal usnesení, jímž by do řízení přibral příslušný správní orgán jako účastníka řízení.
Nález
Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 13. ledna 2000 sp. zn. III. ÚS 274/99 ve věci ústavní stížnosti Č. s., a. s., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 1. 4. 1999 sp. zn. 15 Ca 73/99 týkajícímu se přezkumu správního rozhodnutí.
I. Výrok
Ústavní stížnost se zamítá.
II. Odůvodnění
Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)], a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34 odst. 1 a 2, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocné usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 4. 1999 (15 Ca 73/99-9) a s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 18. 6. 1997 vydaný ve věci II. ÚS 86/96 (publ. in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 8, vydání 1., č. 79, Praha 1998) tvrdila, že tímto rozhodnutím označený obecný soud jako orgán veřejné moci porušil její ústavně zaručené právo plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; podle odůvodnění ústavní stížnosti stalo se tak tím, že označený obecný soud rozhodující o žalobě stěžovatelky proti Finančnímu úřadu v Roudnici nad Labem v režimu správního soudnictví s odkazem na § 250 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) řízení zastavil, přestože v intencích dříve označeného nálezu Ústavního soudu měl ex officio „přibrat do řízení jako účastníka řízení příslušný správní orgán“ (sc. Finanční ředitelství v Ústí nad Labem jako správní orgán, který ve věci rozhodl v druhém stupni jako orgán odvolací). Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud svým nálezem ústavní stížností napadené rozhodnutí obecného soudu zrušil.
Krajský soud v Ústí nad Labem jako účastník řízení se k výzvě Ústavního soudu (§ 42 odst. 4 zákona) k ústavní stížnosti vyjádřil podáním předsedy senátu, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§ 30 odst. 3 zákona); odmítl v něm tvrzení ústavní stížnosti, zdůraznil - mimo jiné - že „žaloba stěžovatelky směřovala jednoznačně proti rozhodnutí, jež jako rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nemůže být v tomto případě předmětem přezkoumávání soudem“ a navrhl, aby posuzovaná ústavní stížnost byla zamítnuta.
Vedlejší účastník řízení se k věci písemně nevyjádřil a u ústního jednání dne 30. 9. 1999 navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.
Právní věta nálezu druhého senátu Ústavního soudu (II. ÚS 86/96), jehož se stěžovatelka…
