Nález 41/2002 SbNU, sv.25, K trestnému činu přijímání úplatku
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 25, nález č. 41
I. ÚS 537/2000
K trestnému činu přijímání úplatku
Koncepce § 160 trestního zákona - přijímání úplatku je založena na objektivním kritériu „ souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu“, které má přednost před subjektivním kritériem vycházejícím z právní povahy subjektů daného právního vztahu.
Nález
Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 27. března 2002 sp. zn. I. ÚS 537/2000 ve věci ústavní stížnosti Ing. P. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze 17. 5. 2000 sp. zn. 8 To 178/2000, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 z 1. 3. 2000 sp. zn. 3 T 27/2000, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 2 a 3 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
I. Výrok
Ústavní stížnost se zamítá.
II. Odůvodnění
Dne 11. 9. 2000 došel Ústavnímu soudu návrh ze dne 5. 9. 2000, jímž stěžovatel brojí proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 3. 2000 sp. zn. 3 T 27/2000 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2000 sp. zn. 8 To 178/2000.
Z důvodů dále rozvedených má navrhovatel za to, že napadenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho základní práva ústavně zaručená v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „Listina“).
Navrhovatel byl napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 uznán vinným trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 2 a odst. 3 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „tr. zák.“). Za to mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem.
Uvedeného trestného činu se měl dopustit tím, že od zástupce firmy E., s. r. o., (dále jen „E.“) převzal částku 500 000 Kč, kterou měl nejméně ve výši 400 000 Kč požadovat za to, že zařídí u firmy I. C. r., a. s., (dále jen „I.“), využívaje svých kontaktů inspektora České inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“), aby firma E. získala od I. zakázku pro rekonstrukci a intenzifikaci čističky odpadních vod. Ihned po převzetí finanční částky byl stěžovatel i s penězi zadržen policií.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které bylo Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, do novely č. 265/2001 Sb., (dále jen „tr. ř.“) zamítnuto.
Porušení uvedených ústavně garantovaných základních práv a svobod spatřuje stěžovatel zejména v těchto skutečnostech:
Svědek, výrobní ředitel společnosti E., předal stěžovateli finanční částku pouze jako předstíraný úplatek, přičemž samotné předání peněz proběhlo pod dohledem policie tak, aby byl získán důvod k jeho zatčení a trestnímu stíhání. Z výpovědi uvedeného svědka bylo zřejmé, že po první schůzce se stěžovatelem se svědek dostavil na policii a posléze podle jejích pokynů opakovaně…
