Nález 36/2005 SbNU, sv.36, K dokazování v trestním řízení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 36, nález č. 36
II. ÚS 15/04
K dokazování v trestním řízení
Je v rozporu s čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a s čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pokud soud přehlédne skutečnost, že stěžovatel neměl možnost vyjádřit se ke stěžejnímu důkazu, neměl možnost klást dotazy a vyvracet konkrétní tvrzení, a neměl tedy možnost bránit se tvrzení, které jediné zapříčinilo jeho trestní stíhání a rovněž bylo rozhodujícím pro jeho odsouzení.
Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké - ze dne 3. března 2005 sp. zn. II. ÚS 15/04 ve věci ústavní stížnosti J. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci z 8. 10. 2003 sp. zn. 2 To 676/2003, jímž byl částečně zrušen a částečně potvrzen rozsudek Okresního soudu v Přerově z 2. 6. 2003 sp. zn. 1 T 150/2002, jímž byl stěžovatel shledán vinným z trestného činu zosnování zpronevěry a byl odsouzen k trestu odnětí svobody.
Výrok
Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 8. října 2003 sp. zn. 2 To 676/2003 a rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 2. června 2003 sp. zn. 1 T 150/2002 se ve vztahu k J. K. zrušují.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 9. ledna 2004, ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, kterým bylo částečně zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně v části týkající se výroku o náhradě škody, a v této části byla poškozená odkázána k samostatnému řízení ve věcech občanskoprávních. Ve výroku o vině byl shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově byl stěžovatel shledán vinným z trestného činu zosnování zpronevěry dle § 248 odst. 1 a 3 písm. c) trestního zákona a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku nepodmíněně.
Stěžovatel v postupu obecných soudů shledal zásah do svých základních práv zakotvených v čl. 2 odst. 3, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, v čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. c) a d) a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), čl. 9 odst. 1, čl. 14 odst. 2 a odst. 3 písm. e) a čl. 2 odst. 3 písm. a) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 11 odst. 1 Všeobecné deklarace lidských práv. Soudy měly svým jednáním porušit jeho právo na spravedlivý proces.
Stěžovatel poukázal na kroky orgánů činných v trestním řízení, které měly vést k získání důkazů, na jejichž základě došlo k jeho odsouzení. Uvedl, že stěžejním důkazem byla výpověď spoluodsouzeného, který ji však učinil pouze v přípravném řízení, neboť v řízení před soudem odmítl vypovídat, a proto jeho výpověď byla u soudu pouze přečtena.
Dle spisového materiálu byl spoluobviněný vyslechnut opakovaně, a to dne 22. a 23. 3. 2002 a dále 16.…
