Nález 34/1997 SbNU, sv.7, K poměru státu a církve z hlediska soudní pravomoci
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 7, nález č. 34
I. ÚS 211/96
K poměru státu a církve z hlediska soudní pravomoci
Podle čl. 16 odst. 2 Listiny základních práv a svobod církve spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují církevní instituce, nezávisle na státních orgánech.
Osoby vykonávající duchovenskou činnost ji vykonávají z pověření církví a náboženských společností podle jejich vnitřních předpisů a obecně závazných právních předpisů. Církve a náboženské společnosti také posuzují způsobilost osob k výkonu duchovenské činnosti a podle toho určují jejich zařazení.
Obecné soudy proto nerozhodují o věcech služebního poměru duchovních k církvi, protože by tím došlo k nepřípustnému zásahu do vnitřní autonomie církve a do její samostatné a nezávislé rozhodovací pravomoci.
Pokud by však šlo o mzdu, případně o jiné majetkové nároky duchovních, je třeba mít za to, že obecné soudy jsou podle § 7 občanského soudního řádu povolány k tomu, aby rozhodovaly ve věcech vyplývajících z občanskoprávních, pracovních a dalších vztahů, neboť zde vystupuje do popředí soukromoprávní charakter církve jako právnické osoby, která má či nemá závazky vůči jiným osobám fyzickým či právnickým. Takový postup soudů nelze považovat za zásah do vnitřní autonomie církve a její rozhodovací pravomoci.
Nález
Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 26. března 1997 sp. zn. I. ÚS 211/96 ve věci ústavní stížnosti Mgr. E.D. a Mgr. Z.D. proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 z 8. 1. 1996 sp. zn. 14 C 154/95 a Městského soudu v Praze ze 30. 4. 1996 sp. zn. 23 Co 182/96 o zastavení řízení.
I. Výrok
1. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 1996 čj.23 Co 182/96-25 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 1. 1996 sp. zn. 14 C 154/95 se zrušují v části týkající se zastavení řízení, pokud jde o žalobu stěžovatelů o náhradu mzdy.
2. V ostatním se ústavní stížnost zamítá.
II. Odůvodnění
Stěžovatelé se ústavní stížností ze dne 29. 7. 1996, doplněnou na výzvu Ústavního soudu dne 11. 10. 1996, domáhají, aby byla zrušena usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 1. 1996 sp. zn. 14 C 154/95 a Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 1996 čj. 23 Co 182/96-25, jimiž bylo zastaveno řízení v jejich sporu proti Ústřední radě Církve československé husitské o náhradu mzdy a o určení neplatnosti rozvázání služebního poměru.
Stěžovatelé učinili předmětem řízení obou soudů otázku, zda s nimi jako faráři Církve československé husitské byl platně rozvázán služební poměr a požádali, aby současně bylo přihlédnuto k tomu, že jim nebyly vydány takové podklady, aby mohli uzavřít jiný pracovní poměr. Dále se domáhali vyplacení mzdy počínaje dnem 23. 7. 1993.
Soud prvního stupně i soud odvolací dospěly k závěru, že pro nedostatek pravomoci soudu je třeba řízení podle § 104 odst. 1 občanského soudního řádu zastavit a věc postoupit věcně příslušnému orgánu, tj. Ústřední radě Církve československé husitské, ve smyslu čl. 20 zřizovací listiny této církve a § 34 jejího organizačního řádu.
Stěžovatelé v tomto postupu spatřovali porušení svých základních lidských a občanských práv členů církve a porušení demokratických…
