Nález 29/2000 SbNU, sv.17, K vyvolání stavu tísně při možnosti vyvlastnění nemovitosti ve veřejném zájmu
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, nález č. 29
IV. ÚS 437/98
K vyvolání stavu tísně při možnosti vyvlastnění nemovitosti ve veřejném zájmu
Legální možnost nuceného vyvlastnění v případě nezískání pozemku od dosavadního vlastníka pro výstavbu ve veřejném zájmu smluvní cestou ještě nevylučuje a priori (jak ve svém rozhodnutí dovozuje krajský soud) v jednotlivém konkrétním případě na straně prodávajícího vytvoření stavu tísně v intenzitě odpovídající obsahu § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Realizace účelů ve veřejném zájmu nemůže být v prostředí právního státu vnímána tak, že možnost získání nemovitosti proti vůli vlastníka v rámci vyvlastňovacího řízení činí legitimními dřívější protiprávní zásahy do vlastnictví.
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 24. února 2000 sp. zn. IV. ÚS 437/98 ve věci ústavní stížnosti S. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze 4. 8. 1998 sp. zn. 44 Ca 98/98, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu Praha-východ, okresního pozemkového úřadu, z 31. 3. 1998 č.j. PÚ-R 2617, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovatel se nestává vlastníkem pozemku.
I. Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 8. 1998 č. j. 44 Ca 98/98-14 se zrušuje.
II. Odůvodnění
Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 8. 1998 č. j. 44 Ca 98/98-14, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu Praha-východ, okresního pozemkového úřadu, ze dne 31. 3. 1998 č.j. PÚ-R 2617, jímž bylo podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), rozhodnuto, že stěžovatel se nestává vlastníkem pozemku dle PK číslo parcely 339/24 v k. ú. B. nad L. Ústavní stížností napadené rozhodnutí je podle tvrzení stěžovatele v rozporu s čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), který prohlašuje Českou republiku za právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana, čl. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), který zakazuje diskriminaci, čl. 4 Listiny, který určuje možnosti omezení základních práv a čl. 1 Dodatkového protokolu k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož má každá osoba právo pokojně užívat svůj majetek. V odůvodnění ústavní stížnosti uvádí, že se neztotožňuje se závěry ve věci dosud rozhodujících orgánů veřejné moci, které v dosavadních řízeních o jeho restituční věci rozhodly v jeho neprospěch, byť každý z jiného důvodu. Uvádí, že nemůže souhlasit se závěrem Krajského soudu v Praze, podle něhož předmětnou kupní smlouvu neuzavřel ve stavu tísně, kterou ve svém rozhodnutí naopak uznal Okresní úřad Praha-východ, okresní pozemkový úřad. Na podporu svého tvrzení, že okolnosti celého případu ukazují, že jinak než v tísni by pozemek neprodal, uvádí, že se jednalo o jediný majetek, který měl po rodičích, osobně na něm po řadu let pracoval, pěstoval na něm zeleninu a ovoce a po seznámení se s novou metodou pěstování jablek prováděl od roku 1962 rekultivační práce…
