Nález 25/2000 SbNU, sv.17, K otázce prokazování nabytí a pozbytí československého státního občanství v poválečném období
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, nález č. 25
II. ÚS 119/97
K otázce prokazování nabytí a pozbytí československého státního občanství v poválečném období
Argumentaci pozemkového úřadu a krajského soudu, ve které se dovozuje, že osoba pozbyla československé státní občanství podle ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, a že nebylo prokázáno, že tato osoba nabyla československé státní občanství zpět, nelze bez dalšího přisvědčit, pokud se uvedené orgány dostatečně nevypořádaly s důkazy, na které byly upozorněny, tj. s osvědčením o čsl. státním občanství z roku 1946 a potvrzením o jejím občanství z roku 1996, když tato otázka je pro posouzení možnosti aplikace § 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., stejně podstatná, jako byla otázka přihlášení se za Němce v roce 1939.
Nález
Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 15. února 2000 sp. zn. II. ÚS 119/97 ve věci ústavní stížnosti E. Č. proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 16. 1. 1997 sp. zn. 45 Ca 116/96, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Lounech, okresního pozemkového úřadu, z 2. 5. 1996 č. j. 813/96-R/3132/92/So, že stěžovatel není vlastníkem ideální jedné poloviny nemovitostí.
I. Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 1997 sp. zn. 45 Ca 116/96 a rozhodnutí Okresního úřadu Louny, okresního pozemkového úřadu, ze dne 2. 5. 1996 č. j. 813/96-R/3132/92/So se zrušují.
II. Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 16. 1. 1997 sp. zn. 45 Ca 116/96 stěžovatel uvádí, že uvedeným rozsudkem a restitučním řízením, jež napadenému rozsudku předcházelo, bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo podle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), které soudu ukládá stanoveným způsobem, a tedy i v souladu s občanským soudním řádem, poskytovat ochranu základním lidským a občanským právům. Stěžovatel je přesvědčen, že současně bylo porušeno i právo zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a právo garantované čl. 4 odst. 1 Listiny. Jádro věci spočívá podle stěžovatele v závěru, ke kterému dospěl krajský soud poté, co doplnil důkazní řízení za účelem zjištění, zda v daném řízení byl, či nebyl zneužit dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, a to že konfiskace zemědělského majetku V. Č. byla provedena po právu, že V. Č. podle § 1 ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, pozbyl československé státní občanství a že restituce předmětného majetku podléhá režimu zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve…
