Nález 161/2001 SbNU, sv.24, K placení soudního poplatku ve správním soudnictví

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 24, nález č. 161

II. ÚS 318/2000

K placení soudního poplatku ve správním soudnictví

Ústavní soud považuje za ústavně konformní názor, podle něhož ustanovení § 49 odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - z něhož plyne, že má-li účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu - se vztahuje i na výzvu k zaplacení soudního poplatku. Výzvu k zaplacení soudního poplatku je tudíž třeba doručit nejen právnímu zástupci, ale i účastníkovi (žalobci) samému. Pokud se tak nestalo, a přesto došlo k zastavení řízení o správní žalobě pro nezaplacení soudního poplatku, představuje podle Ústavního soudu takový postup zásah do ústavně zaručeného práva na soudní ochranu proti rozhodnutí orgánu veřejné správy, a to zejména z toho důvodu, že ve správním soudnictví soud nemá možnost jakkoli zohlednit dodatečné zaplacení a v řízení pokračovat. Ústavní rozměr takového postupu je pak nutno především spatřovat v tom, že porušení § 49 odst. 1 o. s. ř., jež v konečném důsledku vedlo k zastavení řízení, současně představuje též zásah do ústavně zaručeného základního práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.

Smyslem právního institutu lhůty obecně je snížení entropie (neurčitosti) při uplatňování práv, resp. pravomocí, časové omezení stavu nejistoty v právních vztazích, urychlení procesu rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšlených cílů. Normativní vymezení času pro uplatnění práv přitom může dopadat jak do oblasti hmotných, tak do oblasti procesních subjektivních práv. V této souvislosti nutno rozlišovat lhůty hmotněprávní a lhůty procesněprávní (jakož i s nimi spojené rozdíly v jejich počítání). Pro posouzení povahy soudcovské lhůty podle § 55 o. s. ř. pak Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 236/99 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 17, nález č. 5) konstatoval, že smyslem stanovení soudcovské lhůty je vymezení času za účelem provedení určitého procesního úkonu účastníkem řízení. Z toho pak vyplývá, že vymezení času pro zaplacení soudního poplatku je tudíž spjato s realizací procesního subjektivního práva, pročež lhůta podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 55 o. s. ř. je lhůtou procesněprávní, a nikoli hmotněprávní (a to s příslušnými důsledky pro její počítání).

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 30. října 2001 sp. zn. II. ÚS 318/2000 ve věci ústavní stížnosti A., a. s., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 1. 3. 2000 sp. zn. 30 Ca 23/2000, jímž bylo z důvodu nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě k tomu určené zastaveno řízení o stěžovatelčině žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové z 20. 12. 1999 č. j. 3643/140/99-N31-Ki, a návrhu na zrušení § 250j odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.