Nález 159/2001 SbNU, sv.24, K postavení účastníka správního řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 24, nález č. 159

I. ÚS 600/99

K postavení účastníka správního řízení

Institut účastníka správního řízení vymezuje § 14 správního řádu. Bez zřejmých výkladových problémů lze odlišit charakteristiku účastníka uvedenou v odstavci 2, v němž zákonodárce odkazuje na speciální právní úpravu („komu zvláštní právní předpis takové postavení přiznává“), od možnosti dovodit pojem účastníka z odstavce 1 tohoto ustanovení. Avšak také v případě první skupiny (fyzických nebo právnických) osob - které jsou podle odstavce 1 uvedeného ustanovení v důsledku svého hmotněprávního vztahu k věci, jež je předmětem řízení, účastníky správního řízení („účastníkem řízení je ten, o jehož právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení jednáno“) - obvykle nevznikají pochybnosti. K tomu, aby měl určitý subjekt postavení účastníka řízení, postačí pouhý (hmotněprávní) předpoklad existence jeho práv, právem chráněných zájmů nebo povinností, o kterých bude teprve jednáno („jehož práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny“), nebo dokonce tvrzení, „že může být rozhodnutím ve svých … přímo dotčen, a to do doby, než se prokáže opak.“. V posléze uvedeném případě tedy správní řád přiznává postavení účastníka řízení určitému subjektu do té doby, než se v průběhu řízení prokáže opak. Odborná literatura k tomuto případu, tj. k třetí definici účastníka, dodává, že „opak tvrzení takové osoby, tj. skutečnost, že tato osoba nemůže být rozhodnutím přímo dotčena ve svých právních poměrech, by musel být podložen silou procesního rozhodnutí správního orgánu (důkazní břemeno nese správní orgán)“ a uvádí, že „vychází evidentně z procesního pojetí účastníka“. Otázku, které subjekty splňují podmínky pro přiznání postavení účastníka řízení (a případně tak upřesňovat jejich okruh), je tedy správní orgán povinen zkoumat v průběhu celého řízení.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 30. října 2001 sp. zn. I. ÚS 600/99 ve věci ústavní stížnosti M. M. a spol. proti usnesení Krajského soudu v Praze z 28. 9. 1999 sp. zn. 44 Ca 6/99, jímž byl odmítnut opravný prostředek stěžovatelů proti rozhodnutí pozemkového úřadu o schválení dohody o vydání nemovitostí.