Nález 145/1998 SbNU, sv.12, K nutnosti individuálního posouzení každého jednotlivého případu při interpretaci a aplikaci § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 12, nález č. 145
II. ÚS 486/97
K nutnosti individuálního posouzení každého jednotlivého případu při interpretaci a aplikaci § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích
Při interpretaci a aplikaci § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, je nutno postupovat od případu k případu při zachování práva na individuální posouzení. Pro úvahu o zásadní přestavbě je nutno mít bezpečně ověřeno, zda alespoň u jednoho z prvků dlouhodobé životnosti došlo k obměně, reprezentující nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku, nicméně při současném zdůraznění spornosti a nerovnocennosti jednotlivých prvků dlouhodobé životnosti, takže např. změna konstrukce střechy sama o sobě nemusí znamenat ztrátu původního stavebně technického charakteru. Změna v užívání při drobných stavebních změnách je irelevantní. Zásadní přestavbou, provázenou ztrátou původního stavebně technického charakteru, lze stěží rozumět zachování statu quo prostou výměnou, ať už z důvodu zchrátrání nebo požadavku vyšší únosnosti např. stropů, byť na vyšší technické úrovni, když v případě restitučních předpisů máme co činit se 40letým obdobím, během něhož technický pokrok nepochybně zaznamenal výrazný posun.
Nález
Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 25. listopadu 1998 sp. zn. II. ÚS 486/97 ve věci ústavní stížnosti MUDr. J. V., H. P., RNDr. V. K. a ing. V. S. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 18. 9. 1997 sp. zn. 20 Co 244/97 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze 16. 9. 1996 sp. zn. 22 C 36/92 o zamítnutí alternativního petitu stěžovatelů na vydání nemovitostí nebo na uložení povinnosti uzavřít dohodu o jejich vydání.
I. Výrok
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 1997 č. j. 20 Co 244/97-145 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 9. 1996 č. j. 22 C 36/92-113 se zrušují.
II. Odůvodnění
Navrhovatelé se ve své ústavní stížnosti domáhali zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 1997 č. j. 20 Co 244/97-145, kterému vytýkali absenci spravedlivého soudního procesu podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a porušení zásady rovnosti podle čl. 1 a 3 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a čl. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 11 Listiny.
Porušení procesního rázu a tím i odepření práva na spravedlivý proces podle čl. 38 odst. 2 Listiny spatřovali stěžovatelé ve skutečnosti, že soud I. stupně si nejprve k vyřešení jediné sporné otázky, kterou je „základní přestavba nemovitosti“ určil znalkyni, kterou, ač vázán vlastním usnesením, změnil na jiného znalce, a to bez toho, že by účastníkům bylo sděleno a doručeno, proč a na základě jakého návrhu a jakých námitek k této změně došlo.
Stěžovatelé vytýkají dalšímu znaleckého posudku nedostatek objektivity, a to proto, že znalci nerozlišují stavební „obměnu“ (náhradu původního opotřebovaného prvku) a „stavební změnu“ jako vznik nové části původní stavby.
Porušení čl. 1 a 3 Ústavy a čl. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 11 Listiny o otázce rovnosti účastníků spatřují…
