Nález 141/2005 SbNU, sv.38, K dokazování v občanském soudním řízeníK posuzování výzvy k vydání věci

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 38, nález č. 141

I. ÚS 149/03

K dokazování v občanském soudním řízení
K posuzování výzvy k vydání věci

Ústavnímu soudu, který není součástí soustavy obecných soudů, sice v zásadě nepřísluší „přehodnocovat“ hodnocení důkazů těmito soudy, pokud jimi nedojde k porušení základních práv a svobod (stěžovatelky), zaručených ústavním pořádkem. Ústavní soud již vícekrát vyslovil, že zpravidla není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti soudů, že není vrcholem jejich soustavy (čl. 91 Ústavy České republiky), a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy České republiky; podrobněji srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1, nález č. 5, str. 41). Současně a pro úplnost je nutno uvést, že v zásadě nelze spatřovat porušení čl.36 Listiny základních práv a svobod v tom, že soud nevyhoví všem důkazním návrhům účastníků, neboť jen soudu přísluší rozhodnout, které z navržených důkazů provede a které nikoliv (§ 120 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu). To však platí jen potud, pokud lze na skutkový stav v dané věci bezpečně usoudit (srov. nález sp. zn. III. ÚS 150/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, str. 87).

Ústavní soud v prvé řadě připomíná vlastní judikaturu a to také v ústavní stížnosti uvedený judikát sp. zn. I. ÚS 177/95 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6, nález č. 115, str. 329), v níž již dříve dovodil, že za osobu povinnou (při splnění dalších podmínek) je třeba považovat toho, kdo věc ke dni účinnosti zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, drží (stát nebo jinou právnickou osobu). Jestliže oprávněná osoba vyzve k vydání věci toho, o němž se na základě objektivně zjistitelných údajů (evidence nemovitostí) domnívá, že věc drží, je to třeba považovat za řádnou výzvu.

Ústavní soud uznává, že důsledná identifikace nemovitostí obsažených ve výzvě k vydání věci (a označených jako nemovitosti zapsané na listu vlastnictví) je nepochybně velmi důležitým důkazním prostředkem. Ústavní soud však současně zdůrazňuje - i se zřetelem na výše uvedená zjištění - že nelze nedbat ústavního principu rovnosti zbraní a upřít tak stěžovatelce možnost, aby s úspěchem nabídla důkazy, které specifikují (konkretizují) nemovitosti obsažené v takové výzvě.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera - ze dne 14. července 2005 sp. zn. I. ÚS 149/03 ve věci ústavní stížnosti R. R. proti výrokovým částem II., III. a VI. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11.12. 2002 sp. zn. 37 Co 75/2000, kterými byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na uložení povinnosti vedlejšímu účastníkovi B. uzavřít se stěžovatelkou dohodu o vydání věci.