Nález 134/2001 SbNU, sv.23, K placení soudního poplatku ve správním soudnictvíK povaze soudcovské lhůty

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 23, nález č. 134

II. ÚS 738/2000

K placení soudního poplatku ve správním soudnictví
K povaze soudcovské lhůty

Smyslem právního institutu lhůty obecně je snížení entropie (neurčitosti) při uplatňování práv, resp. pravomocí, časové omezení stavu nejistoty v právních vztazích, urychlení procesu rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšlených cílů. Normativní vymezení času pro uplatnění práv přitom může dopadat jak do oblasti hmotných, tak do oblasti procesních subjektivních práv. V této souvislosti nutno rozlišovat lhůty hmotněprávní a lhůty procesněprávní (jakož i s nimi spojené rozdíly v jejich počítání). Pro posouzení povahy soudcovské lhůty podle § 55 občanského soudního řádu pak Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 236/99 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 17, nález č. 5) konstatoval, že smyslem stanovení soudcovské lhůty je vymezení času za účelem provedení určitého procesního úkonu účastníkem řízení. Z toho pak vyplývá, že vymezení času pro zaplacení soudního poplatku je tudíž spjato s realizací procesního subjektivního práva, pročež lhůta podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 55 občanského soudního řádu je tedy lhůtou procesněprávní, a nikoli hmotněprávní (a to s příslušnými důsledky pro její počítání).

Z pohledu ústavněprávního nutno stanovit podmínky, za jejichž splnění nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy má za následek porušení základních práv a svobod. Ústavní soud spatřuje tyto podmínky v následujících okolnostech: Základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, na něž obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá dotčení na základním právu a svobodě.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 11. září 2001 sp. zn. II. ÚS 738/2000 ve věci ústavní stížnosti ZBA L., spol. s r. o., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 10. 10. 2000 sp. zn. 30 Ca 175/2000, jímž bylo z důvodu nedodržení lhůty k zaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o stěžovatelčině žalobě proti rozhodnutím finančních orgánů.