Nález 132/1997 SbNU, sv.9, K definici pojmu „tíseň“ podle zákona č. 229/1991 Sb.
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 9, nález č. 132
II. ÚS 287/96
K definici pojmu „tíseň“ podle zákona č. 229/1991 Sb.
Pro dobu, na kterou se vztahují restituční zákony a tedy i zákon č. 229/1991 Sb., byl Ústavním soudem zvlášť a opakovaně definován pojem tíseň. Ústavní soud vyslovil právní názor, že pojem tíseň je třeba interpretovat v širších souvislostech a tedy i v souvislosti s politickým nátlakem let 1948-1989. Tento politický nátlak nebyl zde chápán jen jako jednorázový akt, ale rovněž jako dlouhodobý proces, jehož výsledkem bylo to, že fyzická osoba, jako vlastník věci, učinila ve vztahu k ní právní úkon, který by v právním státě neučinila.
Nález
Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 29. října 1997 sp. zn. II. ÚS 287/96 ve věci ústavní stížnosti Ing. J.H. proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 12. 6. 1996 sp. zn. 18 Co 367/95 o určení vlastnického práva k nemovitostem.
I. Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 1996 č. j. 18 Co 367/95-175 a rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. 6. 1995 č. j. 6 C 179/91-146 se zrušují.
II. Odůvodnění
Řádně a včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. 6. 1995 č. j. 6 C 179/91-146, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že na ni přechází vlastnické právo k pozemkům p.č. 160/23, 162/2, 160/24 a 162/33 v k.ú. V. nad V., které jsou zapsány v katastru nemovitostí na LV č. 986 u Katastrálního úřadu Praha-západ jako vlastnictví J. a I. V.
Současně se domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 1996 č. j. 18 Co 367/95-175, který potvrdil rozsudek I. stupně.
Stěžovatelka uvádí, že oběma rozsudky bylo porušeno právo, zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poukazuje přitom na odůvodnění obou rozsudků a z nich vyplývajících závěrů, podle kterých postup, který byl zvolen tehdejšími funkcionáři MNV V. nad V. před uzavřením kupní smlouvy o převodu příslušných pozemků na stát, nevybočoval z rámce tehdy platných předpisů a že upozornění na užití institutu vyvlastnění nelze pokládat za nepřípustný nátlak - za protiprávní výhrůžku.
Dále uvádí, že takováto pohrůžka byla bezprávná, neboť k vyvlastnění mohlo dojít pouze ve veřejném zájmu a o veřejný zájem nemůže jít tam, kde se jedná o uspokojení individuální potřeby - výstavby rodinných domků občanů. V tomto nátlaku spatřuje stav tísně, tak jak to má na mysli restituční zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.
Z rozsudku Okresního soudu Praha-západ č. j. 6 C 179/91-146, který nabyl právní moci dne 4. 9. 1996, vyplývá, že se tento soud velmi pečlivě zabýval všemi rozhodnými skutečnostmi. Soud I. stupně má za prokázané, že nemovitosti, které jsou předmětem sporu, přešly do vlastnictví státu - správy MNV V. nad V. kupní smlouvou uzavřenou dne 29. 3. 1984 stěžovatelkou a jejím otcem jako spoluvlastníky (pozemky č. k. 162/2 a 160/23) a kupní smlouvou ze dne 31. 5. 1984, kterou uzavírala již pouze stěžovatelka jako výlučná vlastnice pozemků, neboť byla jedinou dědičkou po zemřelém otci (pozemky č. k. 160/22 a 162/31).
K uzavření obou kupních smluv, jak…
