Nález 121/2001 SbNU, sv.23, K výkladu § 211 odst. 3 trestního řádu v souvislosti s § 164 odst. 4 trestního řádu a k posuzování deklaratornosti či konstitutivnosti opatření o ustanovení obhájce ex offo ve světle ústavně zaručených práv na zákonný proces a na spravedlivý proces garantovaný právem obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce, jakož i právem obviněného mít možnost osobně vyslýchat svědky proti sobě

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 23, nález č. 121

IV. ÚS 282/2000

K výkladu § 211 odst. 3 trestního řádu v souvislosti s § 164 odst. 4 trestního řádu a k posuzování deklaratornosti či konstitutivnosti opatření o ustanovení obhájce ex offo ve světle ústavně zaručených práv na zákonný proces a na spravedlivý proces garantovaný právem obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce, jakož i právem obviněného mít možnost osobně vyslýchat svědky proti sobě

Zákonná podmínka čtení protokolu o výpovědi svědka podle § 211 odst. 3 trestního řádu (dále jen „tr. ř.“), že „…obviněný nebo obhájce měl možnost se tohoto výslechu zúčastnit.“, bude vzdor postupu advokáta spočívajícího v tom, že uvedené možnosti nevyužije, splněna, jen jestliže poté, co se z účasti na výslechu svědka obhájce omluví, aniž požádá o odklad takovéhoto úkonu, vyšetřovatel vyzve také samotného obviněného podle § 164 odst. 4 tr. ř., zda nechce on sám výslechu svědka být přítomen.

Širší výklad § 211 odst. 3 tr. ř. nutně vede k širší interpretaci i § 164 odst. 4 tr. ř. ve srovnání s dosavadní praxí. Namísto možnosti, kterou trestní řád dává vyšetřovateli, umožnit obviněnému (resp. jeho obhájci) zúčastnit se vyšetřovacích úkonů a klást vyslýchaným svědkům otázky, chápe Ústavní soud toto ustanovení jako povinnost vyšetřovatele umožnit tuto účast obviněnému všude tam, kde jeho obhájce ex offo stejnou možnost mu danou nevyužil.

Ústavní soud touto širší interpretací obou zákonných ustanovení jde nad rámec jejich dosavadního výkladu. Činí tak s vědomím, že když v důsledku postupu obhájce ex offo dojde k určitému zkrácení práva na obhajobu obviněného, musí uvedená ústavně zaručená práva chránit sám Ústavní soud, jak mu to ukládá čl. 83 Ústavy České republiky.

S časovým odstupem doručené opatření o ustanovení advokáta obviněnému obhájcem ex offo má deklaratorní účinky pouze v případě, že advokát takto ustanovený svoje ustanovení akceptoval již před tímto doručením a dále jednal jako obhájce.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 16. srpna 2001 sp. zn. IV. ÚS 282/2000 ve věci ústavní stížnosti M. F. proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze 17. 1. 2000 sp. zn. 6 T 89/99 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 9. 3. 2000 sp. zn. 5 To 111/2000, jimiž byl stěžovatel odsouzen pro trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 trestního zákona, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.