Nález 12/1998 SbNU, sv.10, K bývalému právnímu institutu tzv. socialistického vlastnictví
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 10, nález č. 12
III. ÚS 329/97
K bývalému právnímu institutu tzv. socialistického vlastnictví
Podle dříve uznávaných zásad o tzv. socialistickém vlastnictví majetek československého státu byl svěřován různým (socialistickým) organizacím do tzv. operativní správy, která však plně vlastnické právo k němu nevyčerpávala a ve své podstatě znamenala jen právo jeho užívání spolu s případným právem na výtěžek; v důsledku toho dispozice s takovým majetkem formou zcizení (mimo převod do obdobné správy jiné organizace) byla zpravidla vyloučena a pokud jako výjimka byla přípustná, byla podmíněna zpravidla předchozím schválením nadřízených složek a řadou podmínek, které se však nikdy nedotýkaly právního postavení (subjektivity) československého státu jako vlastníka.
Nález
Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 29. ledna 1998 sp. zn. III. ÚS 329/97 ve věci ústavní stížnosti J.Z. a L.B. proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 11. 2. 1997 sp. zn. 25 Co 251/96 a rozsudku Okresního soudu v Benešově z 21. 12. 1995 sp. zn. 4 C 198/92 o zamítnutí návrhu na vydání nemovitostí.
I. Výrok
Rozsudek Okresního soudu v Benešově u Prahy ze dne 21. 12. 1995 sp. zn. 4 C 198/92 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 2. 1997 sp. zn. 25 Co 251/96 se zrušují.
II. Odůvodnění
Ústavní stížností napadly stěžovatelky rozsudek Okresního soudu v Benešově u Prahy ze dne 21. prosince 1995 (sp. zn. 4 C 198/92) a spolu s ním též rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. února 1997 (sp. zn. 25 Co 251/96) a tvrdily, že těmito pravomocnými rozhodnutími obecné soudy jako orgány veřejné moci porušily jejich ústavně zaručená základní práva plynoucí jak z čl. 95 Ústavy, tak z čl. 11 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“); podle odůvodnění ústavní stížnosti mělo s e tak stát - stručně shrnuto - tím, že
a)
výměr, jímž bylo rozhodnuto o znárodnění zestátněním části (v řízení před obecnými soudy blíže označených a popsaných) nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 2281 u Katastrálního úřadu v Benešově (knihovní vložce č. 10 pozemkové knihy pro kat. úz. B.) náležejících vlastnicky jejich právním předchůdcům, byl vydán jiným orgánem než orgánem k tomu oprávněným podle zákona č. 118/1948 Sb., o organizaci velkoobchodní činnosti a o znárodnění velkoobchodních podniků, ve znění pozdějších předpisů,
b)
tento výměr (vydaný v roce 1960) směřuje výslovně vůči „knihovním vlastníkům“ uvažovaných nemovitostí (právním předchůdcům stěžovatelek, tj. dnes již zemřelým manželům Š., každému k jedné ideální polovině), a to přesto, že v době jeho vydání tímto vlastníkem k jedné ideální polovině (na základě dědění po zemřelém otci L.Š.) byla již jedna ze stěžovatelek (J.Z.), jíž však výměr o zestátnění znárodněním nebyl doručen a nadto byl vydán mimo odpovědnost příslušného ministra.
Z těchto tvrzení posléze stěžovatelky vyvozují závěr, že samo řízení o zestátnění znárodněním již dříve zmíněných nemovitostí trpí takovými vadami, které zakládají nulitu příslušných správních aktů, což ve svých důsledcích znamená, že zestátnění vůči „majetku jejich rodiny nebylo provedeno po právu“ a že ve…
