Nález 119/1998 SbNU, sv.12, K okamžiku ztráty vlastnického práva původním vlastníkem
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 12, nález č. 119
IV. ÚS 87/97
K okamžiku ztráty vlastnického práva původním vlastníkem
Posouzení otázky, zda ke ztrátě vlastnického práva původního vlastníka došlo v rámci nebo mimo rozhodné období, spadá do pravomoci orgánů veřejné moci, ty však musí při posouzení okamžiku ztráty vlastnického práva původního vlastníka vycházet z obsahu právních předpisů, platných v době tvrzené ztráty vlastnictví, tedy v posuzovaném případě z právních předpisů týkajících se tzv. I. pozemkové reformy v celém jejich systému.
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 9. října 1998 sp. zn. IV. ÚS 87/97 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. C. M. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 13. 12. 1996 sp. zn. 30 Ca 48/96, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Hradci Králové, okresního pozemkového úřadu, z 18. 1. 1996 č. j. RP 1 3877/1529/R-828/96/B/Bu o tom, že stěžovatelka není vlastníkem pozemku a nenáleží jí za něj náhrada.
I. Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 1996 sp. zn. 30 Ca 48/96 se zrušuje.
II. Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 1996 sp. zn. 30 Ca 48/96, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Hradci Králové, okresního pozemkového úřadu, ze dne 18. 1. 1996 čj. RP 1 3877/1529/R-828/96/B/Bu, jímž bylo rozhodnuto podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), že stěžovatelka není vlastníkem pozemku dle bývalé PK č. kat. 69 (v KN sloučeném do parc. č. 68/1 a 360/1) v k. ú. Š. a nenáleží jí za něj náhrada, stěžovatelka orgánům veřejné moci vytýká, že svým procesním postupem, ale i způsobem věcného rozhodnutí její věci, porušily článek 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a dále čl. 3 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a v důsledku toho jí bylo znemožněno v rozporu se zákonem domoci se vlastnického práva. Navrhuje proto, aby Ústavní soud po projednání věci obě napadená rozhodnutí zrušil.
Z obsahu vyžádaných spisů ve věci dosud rozhodujících orgánů Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka požádala podle § 9 odst. 1 zákona o půdě u Okresního úřadu Hradec Králové, pozemkového referátu (dále jen „pozemkový úřad“), o restituci vlastnického práva ke shora označenému pozemku. Pozemkový úřad své zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že k pozbytí majetku původního vlastníka, od něhož stěžovatelka odvozovala své nároky jako jeho vnučka, došlo před rozhodným obdobím, tj. před 25. únorem 1948, a to v důsledku jejich záboru státem již podle zákona č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového (dále jen „záborový zákon“), a dále s poukazem na to, že knihovní vložka č. 36 pro k. ú. Š. byla dne 18. 3. 1949 zrušena. S ohledem na to tedy pozemkový úřad dospěl k závěru, že nebyla splněna jedna ze základních zákonných podmínek restituce podle zákona o půdě. Za této situace se podle odůvodnění rozhodnutí pozemkového úřadu nemohl realizovat dne 6. 5. 1949 správní…
