Nález 106/1999 SbNU, sv.15, K vydání věci, ohledně níž byl schválen privatizační projekt a později byla změněna forma privatizace
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 15, nález č. 106
IV. ÚS 204/99
K vydání věci, ohledně níž byl schválen privatizační projekt a později byla změněna forma privatizace
Podle čl. II bodu 2 zákona č. 116/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, věc nelze vydat, byla-li po 1. 10. 1991 nabyta do vlastnictví jiné osoby než státu nebo byl-li schválen ohledně takové věci privatizační projekt nebo bylo vydáno rozhodnutí o její privatizaci. Jak však stěžovatel uváděl již v řízení před obecnými soudy, autory privatizačního projektu jsou přímí potomci, a to děti arizátorů, kteří předmětný majetek (v části tehdy existující) získali za nacistické okupace v době, kdy právní předchůdci stěžovatele zahynuli v nacistickém vyhlazovacím táboře. Námitku tak závažné povahy nelze bez dalšího pominout, a to nejen proto, že privatizační projekt byl údajně schválen právě ve vztahu k uvedeným osobám, ale také z toho důvodu, že později, a to až po uplatnění nároku stěžovatele, došlo ke změně formy privatizace.
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 3. srpna 1999 sp. zn. IV. ÚS 204/99 ve věci ústavní stížnosti A. T. proti rozsudkům Okresního soudu Plzeň-město z 8. 10. 1997 sp. zn. 14 C 102/96 a Krajského soudu v Plzni ze 14. 1. 1999 sp. zn. 13 Co 364/98 o zamítnutí stěžovatelova návrhu na uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitostí.
I. Výrok
Rozsudky Okresního soudu Plzeň-město ze dne 8. 10. 1997 č. j. 14 C 102/96-67 a Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 1999 č. j. 13 Co 364/98-90 se zrušují.
II. Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti rozhodnutím obecných soudů stěžovatel mimo jiné uvádí, že z § 31 odst. 4 občanského zákoníku neplyne, že plná moc musí nutně předcházet právnímu úkonu, který musí být učiněn v písemné formě. Výzva k vydání předmětných nemovitostí byla skutečně učiněna až po schválení privatizačního projektu dne 30. 11. 1994, jak však stěžovatel upozornil již v průběhu řízení, autoři privatizačního projektu jsou přímými potomky arizátorů, kteří se tohoto majetku zmocnili se souhlasem a pomocí nacistických úřadů. Podle stěžovatele jde o čítankový příklad střetu dvou principů, v němž prioritě schválení privatizačního projektu nelze v žádném případě přisvědčit. Z těchto i dalších důvodů domáhá se stěžovatel zrušení napadených rozsudků pro jejich rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a rovněž čl. 4 odst. 1 Listiny.
Okresní soud Plzeň-město a Krajský soud v Plzni ve svých vyjádřeních ze dne 7. 6. 1999 poukázaly na obsah písemného odůvodnění rozsudku krajského soudu.
Vedlejší účastník E., s. p., P. ve svém vyjádření ze dne 24. 6. 1999 podrobně rozvedl, z jakých důvodů je odůvodněn závěr o nedostatku řádné výzvy oprávněné osoby k vydání věci podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Návrh stěžovatele musel být ostatně zamítnut i s poukazem na čl. II bod 2 zákona č. 116/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, když k předmětným…
