Nález 102/2000 SbNU, sv.18, K právu na soudní ochranu a spravedlivý procesK provádění a hodnocení důkazů
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 18, nález č. 102
I. ÚS 641/99
K právu na soudní ochranu a spravedlivý proces
K provádění a hodnocení důkazů
Nejen v trestním řízení, ale i v řízení občanskoprávním musí být jedním z kritérií hodnocení důkazů zákonnost. Vedle zákonnosti se v rámci volného hodnocení důkazů zdůrazňuje nutnost respektovat pravidla logického myšlení.
Bylo již mnohokrát konstatováno, že Ústavní soud není vůči soudům obecným třetí či čtvrtou instancí. Proto mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost či správnost napadených rozhodnutí obecných soudů. To však nemění nic na jeho oprávnění zjišťovat, zda napadenými rozhodnutími nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod. Úkolem Ústavního soudu je zjistit, zda důkazy byly prezentovány způsobem zajišťujícím spravedlivý proces, a ujistit se o tom, že tento proces byl veden zákonným a ústavním způsobem.
Z toho vyplývá, že Ústavní soud nemůže bez dalšího přehodnocovat hodnocení důkazů provedené soudem obecným, jehož rozhodnutí je napadeno ústavní stížností.
Ústavní soud se však může a musí zabývat správností hodnocení důkazů obecnými soudy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, mezi něž patří především právo na to, aby soudy zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a právo na spravedlivý proces formulované v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Nález
Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 28. června 2000 sp. zn. I. ÚS 641/99 ve věci ústavní stížnosti RNDr. I. H., CSc., proti rozsudkům Městského soudu v Praze z 12. 2. 1999 sp. zn. 37 C 82/97 a Vrchního soudu v Praze z 26. 10. 1999 sp. zn. 2 Co 112/99 o zamítnutí žaloby na ochranu osobnosti.
I. Výrok
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. února 1999 č. j. 37 C 82/97-53 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 1999 č. j. 2 Co 112/99-72 se zrušují.
II. Odůvodnění
Dne 23. 12. 1999 došel Ústavnímu soudu návrh, jímž stěžovatel RNDr. I. H., CSc., brojí proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 1999 č. j. 37 C 82/97-53 a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 1999 č. j. 2 Co 112/99-72.
Z důvodů níže uvedených má za to, že napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na řádnou soudní ochranu, na spravedlivý proces a na ochranu jeho osobní cti podle čl. 1, čl. 81, čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky č. 1/1993 Sb. (dále jen „Ústava“) a čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. (dále jen „Listina“). Proto navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil.
1. Stěžovatel se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal vydání rozsudku, jímž by bylo žalovanému K. s., s. r. o., Praha uloženo zaslat žalobci omluvný dopis, jenž by reagoval na článek týkající se stěžovatele (žalobce), publikovaný v časopise vydávaném žalovaným, v němž měly být uvedeny skutečnosti, o nichž žalobce tvrdil, že jsou nepravdivé a jako takové se dotýkají jeho cti. Tím mělo dojít k neoprávněnému zásahu do jeho…
