Nález 1/1999 SbNU, sv.13, Ke střetu restituce a privatizace
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 13, nález č. 1
I. ÚS 2/97
Ke střetu restituce a privatizace
Zamítly-li obecné soudy žalobu na vydání věci podle čl. II bodu 2 zákona č. 116/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, nedošlo tím k absolutnímu zániku restitučního nároku oprávněných osob, a v důsledku nemožnosti věc vydat se tento nárok zachoval v podobě nároku na finanční náhradu. Tato skutečnost svědčí i o tom, že byl sledován účel rehabilitací, který spočívá ve zmírnění křivd, k nimž v minulosti došlo. Z nálezu pléna Ústavního soudu z 22. 9. 1998 sp. zn. Pl. ÚS 1/98 (č. 281/1998 Sb.) je rovněž nutno poukázat na to, že nedošlo k přiznání vyššího stupně ochrany vlastnickému právu určité kategorie vlastníků, neboť stejný zřetel byl brán jak na zájmy restituentů, tak na zájmy nových vlastníků, kteří zcela legálně nabyli vlastnického práva v procesu privatizace.
Nález
Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 12. ledna 1999 sp. zn. I. ÚS 2/97 ve věci ústavní stížnosti E. S. a spol. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 30. 9. 1996 sp. zn. 20 Co 292/96, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 z 29. 2. 1996 sp. zn. 22 C 107/95 o zamítnutí návrhu na vydání nemovitosti.
I. Výrok
Ústavní stížnost se zamítá.
II. Odůvodnění
1. Svou ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení rozsudku Městského soudu v Praze z 30. 9. 1996 sp. zn. 20 Co 292/96, kterým byl potvrzen ve věci samé rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 z 29. 2. 1996 sp. zn. 22 C 107/95. Citovanými rozhodnutími obecných soudů došlo k zamítnutí žaloby stěžovatelů, jíž se domáhali na základě zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, vydání nemovitosti, zapsané pod parcelním číslem 445/2, o výměře 206 metrů čtverečních, s provozní stavbou, na katastrálním území Praha 8-K.
Obecné soudy vzaly za prokázané, že dle zákona č. 87/1991 Sb. navrhovatel E. S. v zastoupení ostatních navrhovatelů vyzval v té době povinnou osobu, totiž podnik O. P., dne 27. 9. 1991 k vydání nemovitosti. Protože povinná osoba výzvě nevyhověla, měla oprávněná osoba podle § 5 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. uplatnit svůj nárok u soudu ve lhůtě 1 roku ode dne účinnosti tohoto zákona. Navrhovatelé však v této lhůtě u soudu svůj nárok neuplatnili, takže dle stanoviska Městského soudu v Praze došlo k prekluzi nároku.
Vydáním zákona č. 116/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelům otevřela znovu možnost domáhat se vydání nemovitosti, neboť splňovali podmínku oprávněné osoby dle nového znění § 3 odst. 2 a odst. 3 zákona o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů. Tato novela nabyla účinnosti dne 1. 7. 1994. Dle článku II zákona č. 116/1994 Sb. nároky takto vzniklé mohly oprávněné osoby uplatnit do šesti měsíců od účinnosti tohoto zákona. Bod 2 čl. II však vyloučil vydání věci, která byla po 1. 10. 1991 nabyta do vlastnictví jiné osoby než státu, nebo byl-li schválen ohledně takové věci privatizační projekt nebo vydáno rozhodnutí o její privatizaci.
Své nároky na vydání…
