1.4
Metodický postup - určování vztahu GPA na veřejnou zakázku
MMR
Dohoda o veřejných zakázkách (Government Procurement Agreement - GPA) je vícestranná mezinárodní dohoda uzavřená mezi některými členskými státy (případně jejich uskupeními – Evropská společenství) Světové obchodní organizace. Evropská společenství jsou jednou z 13 smluvních stran GPA.
Od 1. května 2004 se rozšířil počet států, na které se GPA vztahuje, o 10 nových členských států ES, tedy i o Českou republiku. Počet států, na které se GPA vztahuje, je v současné době 37.
GPA upravuje základní principy a základní práva a povinnosti, které je nutné dodržovat při zadávání veřejných zakázek na území smluvních stran GPA. Hlavním mottem celé dohody je nediskriminace. Smluvní strany jsou zavázány zajistit rovné zacházení dodavatelům z ostatních smluvních stran GPA, stejné jako poskytují dodavatelům domácím, a nečinit rozdíly mezi dodavateli z jednotlivých smluvních stran GPA. Zároveň se strany zavazují, že se jejich zadavatelé budou chovat stejným způsobem k místním dodavatelům bez ohledu na druh a stupeň jejich provázanosti na zahraniční subjekt (např. majetkový podíl zahraničního subjektu, organizační složka zahraničního subjektu). Dohoda dále klade důraz na zakotvení principu transparentnosti v národní legislativě upravující oblast veřejných zakázek.
V České republice upravuje zadávání veřejných zakázek zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon“). Zákon zaručuje v současné době rovné zacházení všem dodavatelům bez ohledu na to, zda stát, ve kterém mají sídlo, je či není smluvní stranou GPA. ČR v zákoně žádným způsobem neomezila přístup na svůj trh s veřejnými zakázkami, přestože jí to směrnice ES umožňovaly. Čeští zadavatelé tedy nesmí diskriminovat žádného dodavatele, natož aby mohli upřednostňovat domácí dodavatele před dodavateli z jiných států, a nemohou se tudíž nikdy dostat do rozporu s GPA, pokud se budou řídit zákonem.
Ustanovení GPA byla převzata do zadávacích směrnic ES. V některých případech jsou ale směrnice přísnější než GPA. Základní instituty jsou stejné jak v GPA, tak v zadávacích směrnicích ES a v českém zákoně. Na druhou stranu jsou zde určité především terminologické rozdíly, např. GPA rozlišuje pouze dodávky a služby a v rámci služeb tzv. stavební služby. GPA dále vzhledem k povaze smluvních stran používá pro vyjádření finančních limitů jednotku Mezinárodního měnového fondu SDR a finanční limity GPA jsou vyšší. GPA nezná zadavatele dle ustanovení § 2 odst. 3.
Pokud se zadávací řízení řídí příslušnými směrnicemi ES nebo národní úpravou, která transponuje zadávací směrnice (zákonem), je toto řízení bez dalšího v souladu s pravidly GPA.…
