Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 81 - Osobnostní práva

Dosavadní právní úprava

Dosavadní právní úprava ochrany osobnostních práv je obsažena zejména v § 11 až § 16 ObčZ. Základ ochrany osobnostních práv je však položen zejména v Ústavě a LZPS. S ohledem na skutečnost, že povinnost ochrany osobnostních práv vyplývá pro Českou republiku i ze závazků přejatých z mezinárodních smluv, jsou podstatným pramenem práva v této oblasti právě i takové mezinárodní smlouvy. Dílčí osobnostní práva a jejich ochrana jsou taktéž upraveny v řadě zákonů, jmenovat lze např. autorský zákon, tiskový zákon, zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání, zákon o zdravotních službách a mnoho dalších.

Všeobecné osobnostní právo

NOZ v § 81 odst. 1 nikoho (na rozdíl od ObčZ) neponechává na pochybách, že vychází z iusnaturalistické koncepce. Stejně jako předchozí právní úprava, i NOZ vychází z všeobecné povahy osobnostního práva, v jehož rámci "existují“ osobnostní práva povahy dílčí. Vychází se přitom z premisy, že lidská osobnost se sice skládá z jednotlivých osobnostních složek, je však vždy nutno vnímat ji jako jeden ucelený a nedělitelný celek.

S ohledem na skutečnost, že základ ochrany osobnostních práv je zakotven v ústavněprávních předpisech, jakož i mezinárodních smlouvách, jimiž je Česká republika vázána, byla by změna tohoto konceptu pro zákonodárce značně obtížná. Osobnostní práva jsou povahy erga omnes, tedy jejich ochrany se může dotčená osoba domáhat vůči komukoliv, kdo tato práva neoprávněně porušuje. I na základě zkušenosti s ObčZ lze očekávat, že ve větší míře než u jiných právních institutů bude uvedené ustanovení NOZ interpretačně "dotvořováno“ judikaturou nejen českých soudů (zejména Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR), ale fakticky i judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.

 NahoruJudikáty

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. března 2009 ve věci sp. zn. 30 Cdo 5352/2008

Přes mnohost jednotlivých složek osobnosti je nutno osobnost fyzické osoby vždy vnímat v její ucelenosti a nedělitelnosti. Různorodosti projevů jednotlivých stránek lidské osobnosti fyzické osoby odpovídá i myslitelné široké spektrum možných neoprávněných zásahů proti některé z těchto složek osobnosti. Vždy však bude zásahem dotčena přímo samotná osobnost fyzické osoby jako celek naznačených vlastností a charakteristik. V tomto jednotném rámci práva na ochranu osobnosti existují jednotlivá dílčí práva, která zabezpečují občanskoprávní ochranu jednotlivých hodnot (stránek) osobnosti fyzické osoby jako neoddělitelných součástí celkové fyzické a psychickomorální integrity osobnosti. Výčet těchto jednotlivých práv tak, jak jsou uvedena v občanském zákoníku, je pak pouze demonstrativní.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. září 2008 ve věci sp. zn. 30 Cdo 535/2007

Občanskoprávní ochrana osobnosti fyzické osoby přichází v úvahu pouze u zásahů do osobnosti chráněné všeobecným osobnostním právem, které je třeba kvalifikovat jako neoprávněné (protiprávní). Neoprávněným je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem.

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. června 2007 ve věci sp. zn. 30 Cdo 154/2007

Občanský zákoník právo na ochranu osobnosti fyzické osoby upravuje jako jednotné právo, jehož úkolem je v občanskoprávní oblasti zabezpečit respektování osobnosti fyzické osoby a její všestranný svobodný rozvoj.
Jednotlivé hodnoty lidské osobnosti chráněné v rámci všeobecného osobnostního práva

Stejně jako v případě ObčZ obsahuje NOZ (konkrétně v § 81 odst. 2) pouze demonstrativní (tedy neuzavřený) výčet jednotlivých hodnot, kterým je rámci osobnosti člověka poskytována ochrana. Ochrana tak může být poskytnuta i jiným hodnotám lidské osobnosti než těm, které jsou v uvedeném ustanovení NOZ výslovně zmíněny.

 NahoruJudikát

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. února 2007 ve věci sp. zn. 30 Cdo 1873/2006

V tomto jednotném rámci práva na ochranu osobnosti existují jednotlivá dílčí práva, která zabezpečují občanskoprávní ochranu jednotlivých hodnot (stránek) osobnosti fyzické osoby jako neoddělitelných součástí celkové fyzické a psychickomorální integrity osobnosti. Výčet těchto jednotlivých práv tak, jak jsou uvedena v občanském zákoníku, je pak pouze demonstrativní.
Život jako základní hodnotu výslovně hodnou ochrany v rámci osobnostních práv zákonodárce v NOZ zmiňuje na prvním místě v rámci demonstrativního výčtu obsaženého v § 81 odst. 2 NOZ (stejně tak je tomu i v § 11 ObčZ). V kontextu obsahu jiných právních předpisů (viz např. čl. 6 odst. 1 LZPS) je zřejmé, že lidský život je chráněn již v prenatálním stadiu, některé aspekty ochrany tohoto statku pak přetrvají i po smrti jedince.

Příkaz k ochraně lidského života obsahuje a akcentuje řada mezinárodních smluv, kterými je České republika vázána (viz např. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod), jakož i Ústava a LZPS, uvedený princip pak prostupuje celým právním řádem a je proveden nepřebernou řadou právních předpisů (např. zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ale např. i trestněprávní předpisy).

Ochrana důstojnosti člověka je taktéž výslovně zmíněna v § 81 odst. 2 NOZ (ObčZ hovořil o lidské důstojnosti, LZPS o ní hovoří taktéž, není však pochyb, že obsah tohoto legálního pojmu bude soudy vykládán i po 31. 12. 2013 shodně). Ochrana této hodnoty lidské osobnosti je často spojována (případně i zaměňována) s ochranou vážnosti, cti, případně i dobré pověsti člověka.

 NahoruJudikát

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. října 2002 ve věci sp. zn. 28 Cdo 983/2002

Neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti je jednání směřující proti osobní i mravní integritě fyzické osoby, které je objektivně způsobilé snížit její důstojnost, vážnost a čest a které ohrožuje její postavení a uplatnění ve společnosti.
Ochranu zdraví člověka zákonodárce v § 81 odst. 2 NOZ zmiňuje v pořadí až za důstojností člověka (což je změna oproti ObčZ), ovšem této skutečnosti není třeba přikládat důležitost. Co se pak týče ochrany zdraví samé, lze opět uvést, že takový příkaz obsahuje a akcentuje řada mezinárodních smluv, kterými je České republika vázána (viz např. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod), Ústava a LZPS, uvedený princip pak prostupuje celým právním řádem a je proveden nepřebernou řadou právních předpisů zmíněných již výše v pasáži k ochraně života. Není pak pochyb, že ochrana zdraví člověka je přímo spojena s ochranou života, přičemž ochrana těchto dvou statků od sebe může být jen velmi obtížně oddělitelná.

Právo žít v příznivém životním prostředí je jako jedno z práv, které zasluhuje ochrany v rámci ochrany osobnosti, výslovně v NOZ zmíněno nově. Byť tomu tak v ObčZ nebylo, právní teorie dospěla k závěru, že v rámci ochrany osobnostních práv bylo zmíněné právo chráněno i před 1. 1. 2014. Uvedené právo každého je zakotveno v mezinárodních smlouvách, LZPS (čl. 35 LZPS), provedeno je i v řadě zákonů (např. zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů).

Ochrana vážnosti, cti a soukromí člověka byla v rámci osobnostních práv zakotvena již v ObčZ (byť ochrana vážnosti člověka nebyla v demonstrativním výčtu uvedeném v § 11 ObčZ výslovně uvedena, zmiňoval ji § 13 odst. 2 ObčZ). Vážnost a čest každého může…