Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 767

K odst. 1

Toto ustanovení dopadá na případy, kdy se rodinná domácnost manželů nachází v domě či bytě, k němuž svědčí jednomu z manželů výhradní právo jiného charakteru, než je právo závazkové, a druhý manžel má v domě či bytě pouze odvozené právo bydlení. Typickými příklady výhradního nezávazkového práva jednoho z manželů je vlastnictví domu či bytu (vlastnictví je výhradním a nespadá do společného jmění manželů například tehdy, když manžel nemovitost nabyl ještě před vznikem manželství nebo když nemovitost zdědil či mu byla darována), právo odpovídající věcnému břemeni užívání domu či bytu nebo bydlení dětí v domě rodičů.

Právo bydlení

Právo bydlení je koncipováno jako právo jednoho z manželů, které je odvozené od věcného práva k bytu nebo domu svědčícímu druhému z manželů. Podle ustanovení § 744 NOZ platí, že je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů výhradní právo umožňující mu v domě nebo bytě bydlet, a je-li to jiné právo než závazkové, vznikne uzavřením manželství druhému manželu právo bydlení. Stejně tak vznikne-li jednomu z manželů takové výhradní právo za trvání manželství, vznikne tím druhému z manželů právo bydlení. Právo bydlení je tedy coby odvozený právní nárok právem slabším.

Právo bydlení po smrti manžela

Pokud zemře ten z manželů, který měl k bytu nebo domu výhradní právo umožňující mu v domě nebo bytě bydlet a bylo-li to jiné právo než závazkové, mohou nastat dvě situace. Jednak může v rámci dědického řízení toto výhradní právo přejít na pozůstalého manžela, v důsledku čehož pozůstalý manžel vstoupí na místo zesnulého manžela jako jeho právní nástupce a výhradní právo bude nově svědčit přímo jemu. Jeho užívací titul už tedy nebude odvozeným, ale primárním věcněprávním titulem (příkladem je situace, kdy pozůstalý manžel zdědí byt, ve kterém se nacházela rodinná domácnost a který byl ve výhradním vlastnictví jeho zesnulé manželky). Druhým případem, řešeným v komentovaném ustanovení, je situace, kdy výhradní právo zemřelého manžela přejde na jinou osobu než na pozůstalého manžela (například zesnulá manželka zůstaví svůj byt, který měla ve svém výhradním vlastnictví, své sestře). Za této situace právo bydlení pozůstalému manželu zaniká, což je důsledkem jeho subsidiárního charakteru a jeho závislosti na existenci hlavního věcněprávního titulu. Ke zmírnění negativních důsledků, které by mohla přinést absolutizace tohoto pravidla, obsahuje toto ustanovení ve větě druhé korektiv stanovící, že právo bydlení pozůstalému manželovi nezanikne, pokud na něm nelze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil. Zákon neuvádí kritéria, ke kterým je třeba přihlédnout při posouzení toho, kdy po pozůstalém manželovi opuštění bytu či domu nelze spravedlivě žádat, je tedy na soudech, aby vzaly v potaz konkréta každého případu a individuálně posoudily, kdy je tato podmínka splněna. Budou sem spadat zejména situace, kdy by se…