Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2358

 Nahoru[Definice a forma licenční smlouvy]

Licence

Licenční smlouva spočívá v poskytnutí oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví ze strany poskytovatele, tedy toho, komu svědčí právo duševního vlastnictví, nabyvateli.

Zákonná úprava licenční smlouvy byla pro autorská díla dříve upravena v ustanoveních § 46 a násl. zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů. Tato úprava byla však z autorského zákona vyňata a přenesena do občanského zákoníku, a to do ustanovení § 2358 až § 2389. I přes snahu o sjednocení právní úpravy, však i nadále setrvává jistá fragmentace lex specialis. Doplňující úpravu tak nalezneme například v zákoně o ochranných známkách (např. § 18, § 39 zákona č. 441/2003 Sb.), v zákoně o vynálezech (např. § 14, § 20 zákona č. 527/1990 Sb.) či v zákoně o ochraně průmyslových vzorů (§ 32 zákona č. 207/2000 Sb.).

K odstavci 1

Licenční smlouva musí obsahovat tři základní pojmové znaky, a to samotné poskytnutí oprávnění k licenci, ujednání o rozsahu (omezeném, či neomezeném) a stanovení odměny. Předmětem licenční smlouvy je poskytnutí oprávnění k licenci nabyvateli, a to ze strany poskytovatele. Tato definice je dále rozvedena pro speciální případy, například pro autorská díla viz komentář k ustanovení § 2371. Další náležitostí je ujednání o rozsahu licence, ve kterém dochází k rozdělení na omezený, či neomezený rozsah. Jedná se zejména o omezení ve smyslu výhradní a nevýhradní licence, vyjádřené v ustanovení § 2360, dále rovněž i v ustanovení § 2362, které pak vytváří obecný rámec stanovující domněnku licence, jak je rozebráno v komentáři k danému ustanovení. Závěrečným pojmovým znakem je pak odměna z licence, která vytváří obecnou rovinu toho, že za licenci náleží odměna, pokud není dohodnuto jinak. Pokud tak dojde k situaci, ve které si smluvní strany odměnu neujednají a zároveň ji nevyloučí, postupuje se dle obecného ustanovení § 2366, které stanovuje postupy pro určení výše odměny a korektivy pro zvláštní případy (viz komentář k ustanovení § 2366).

Je rovněž nutné mít na paměti další specifika licenčních smluv, a to možnost udělení podlicence, či přechod práv a povinností z licenčních smluv na právní nástupce, jak bude detailněji rozebráno u navazujících ustanovení.

Literatura se shoduje, že je nemožné učinit taxativní výčet možných předmětů licenční smlouvy, reprezentativní výčet však mohou poskytnout například Úmluva o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO), Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS – Agreement on Trade-Related Aspects of Intellectual Property) ze dne 15. dubna 1994 a Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883 (vyhláška č. 64/1975 Sb.).

Mezi základní výčet WIPO řadí například:

• literární, umělecká a vědecká díla

• umělecká vystoupení, zvukové a rozhlasové záznamy

• vynálezy ze všech oblastí lidského snažení

• vědecké objevy

• průmyslové vzory

• obchodní známky, obchodní jména a označení a

• "veškerá další práva spojená s…