Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1747

 Nahoru[Výkladové pravidlo pro bezúplatné smlouvy]

Komentované ustanovení obsahuje výkladové pravidlo pro bezúplatné smlouvy, a to ve vztahu k plnění, které je na základě bezúplatné smlouvy poskytováno. Komentované ustanovení bude aplikovatelné pouze na asynallagmatické smlouvy, tedy smlouvy, které jsou charakteristické jednostrannou závazností. Neaplikovatelné tak bude např. na zástavní smlouvu, která je zajišťovacím institutem. Stejnou zásadu pak obsahuje § 1258 ve věci posouzení rozsahu a obsahu věcného břemene.

Vztah k § 556

Komentované ustanovení však není ustanovením speciálním k § 556, ale ustanovením, které je třeba aplikovat subsidiárně, a to pouze v těch případech, kdy vznikne pochybnost o rozsahu poskytovaného plnění, "ať už jde o smlouvy jednostranně zavazující (např. darování) či oboustranně zavazující (např. bezúplatná zápůjčka, výpůjčka, výprosa, bezúplatná úschova)".¹

Postup při výkladu

Při výkladu by se mělo postupovat tak, že nejprve je třeba aplikovat pravidlo uvedené v § 556 odst. 1 NOZ a smlouvu vyložit podle úmyslu jednajícího. Při výkladu vůle se přihlédne:

−k praxi zavedené mezi stranami v právním styku,

−k tomu, co právnímu jednání předcházelo,

−i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

Přednostně budou aplikovatelná i pravidla uvedená v § 558 pro výklad právního jednání při styku s podnikatelem. Teprve poté, co se nedojde výše uvedeným postupem k jednoznačnému závěru o rozsahu poskytovaného plnění, bude třeba aplikovat zásadu uvedenou v komentovaném ustanovení. Neaplikovatelný bude § 557 (zásada contra proferentem), a to pro rozpor s komentovaným ustanovením. Pokud by tedy dlužník z bezúplatné smlouvy byl tím, kdo použil sporný výraz týkající se plnění do smlouvy, nemohlo by dojít k výkladu takového výrazu k tíži takového dlužníka.

Na druhou stranu ale…