Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1301

 Nahoru[Zánik služebnosti splynutím]

Na základě § 11 přichází jako důvod zániku služebností (a reálných břemen – § 1308) v úvahu také splynutí (§ 1993). Ustanovení § 1301 však výslovně uvádí, že spojením vlastnictví panující a služebné věci v jedné osobě služebnost nezaniká. Tato úprava koresponduje s § 1257 odst. 2, který stanoví, že vlastník může zatížit svůj pozemek služebností ve prospěch jiného svého pozemku (tzv. vlastnická služebnost). Ustanovení § 1257 odst. 2 se nevztahuje na reálná břemena.

Tato úprava znamená zásadní změnu oproti předchozí právní úpravě obsažené v ObčZ, která rovněž obsahovala obecnou úpravu zániku závazkových právních vztahů splynutím, ovšem bez jakékoli výjimky pro věcná břemena. V praxi se pak řešilo, zda věcné břemeno "obživne", pokud se vlastnictví panující a služebné věci opět rozdělí, protože zákon na tuto otázku nedával žádnou odpověď. Právní nauka se klonila spíše k tomu, že jednou zaniklé věcné břemeno se neobnoví.

Právní úprava obsažená v obecném zákoníku občanském (1811) byla kombinací právní regulace ObčZ a NOZ – splynutím služebnost zanikla, ovšem pokud nedošlo k jejímu výmazu z pozemkových knih, obnovila se, jestliže se vlastnictví znovu rozdělilo. Za stávající právní úpravy je situace jiná: důvodem vkladu zániku služebnosti do katastru nemůže být splynutí, jelikož splynutí ze…