Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1257

 Nahoru[Rozsah a obsah služebností]

Úvod

Věcná břemena se řadí mezi věcná práva k věci cizí a NOZ je dělí na tzv. služebnosti a reálná břemena. Podstatou služebnosti je omezení vlastníka věci v tom, že je povinen něco trpět nebo něčeho se zdržet ve prospěch někoho jiného – oprávněného. Oproti tomu u reálných břemen je dočasný vlastník věci jako dlužník zavázán vůči oprávněné osobě něco jí dávat nebo něco konat. Prostřednictvím věcných břemen dochází k opakující se nebo trvající možnosti realizace užitné hodnoty věci a na druhé straně k omezení práv vlastníka věci. Funkcí věcných břemen, tedy jak služebností, tak reálných břemen, je efektivní realizace užitné hodnoty věci.

Historický vývoj

Reálná břemena byla na území České republiky známa již v minulosti, a to typicky jako povinnosti spojené s tzv. výměnkem, který byl zřizován jako věcné právo. Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, stejně jako ObčZ, naproti tomu zakotvily v českém právním řádu tzv. monistický systém věcných břemen, jelikož v rámci věcných břemen neexistovalo rozlišení na služebnosti a reálná břemena. Teprve NOZ se opět v oblasti věcných břemen vrátil k dualistické koncepci, tj. rozdělení věcných břemen na služebnosti (servitutes) a reálná břemena.

Současná koncepce

Jak již bylo řečeno, NOZ rozlišuje v rámci věcných břemen služebnosti, které postihují vlastníka věci tak, že musí ve prospěch jiného něco strpět nebo se něčeho zdržet, a dále reálná břemena, která zavazující vlastníka k tomu, aby ve prospěch oprávněného něco dával nebo konal. Na rozdíl od předchozí právní úpravy mohou být služebností zatíženy nejen věci nemovité, ale rovněž věci movité. Předmětem zatížení nemusí být věc jako celek, ale může jím být i její určitá část, služebností lze zatížit rovněž spoluvlastnický podíl.

Povaha

Služebnosti, stejně jako reálná břemena, jsou svojí povahou věcmi v právním smyslu, a to podle obecného ustanovení NOZ o věcech. Věc v právním smyslu (dále jen "věc") je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí (§ 489).

Služebnosti a reálná břemena zatěžující nemovitosti jsou svojí povahu věcmi nemovitými a užijí se na ně ustanovení NOZ o nemovitých věcech. Služebnost je přitom nemovitou věcí v tom případě, že je spojena s určitým pozemkem (tzv. pozemková služebnost) (§ 498 odst. 1).

Základním charakteristickým znakem služebností je pasivita vlastníka zatížené věci, naproti tomu v případě reálných břemen je tímto znakem aktivní jednání vlastníka zatížené věci. Za určitých okolností je i v případě služebností nutné aktivní jednání vlastníka zatížené věci, což se projevuje např. v povinnosti přispívat na údržbu věci.

Přechodná ustanovení NOZ

Podle § 3028 odst. 2 se vznik, jakož i práva a povinnosti ze služebností vzniklé přede dnem účinnosti NOZ posoudí podle dosavadních právních předpisů. Jinak se budou věcná břemena existující ke dni účinnosti NOZ řídit novou právní úpravou, podle jejich obsahu se totiž posoudí, zda se jedná o služebnost či reálné břemeno.

Judikát

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn 22 Cdo 1163/2002

Pokud pozemková služebnost vznikla v době platnosti OZO z roku 1811 a současně nebylo prokázáno, že by tato služebnost, resp. na ni navazující právo odpovídající věcnému břemeni, zanikly, pak jako věcné břemeno stále existuje a svědčí současnému vlastníkovi panující nemovitosti.

Druhy služebností

Služebnosti mohou být spojené s vlastnictvím určité věci nebo patří určité osobě. Podle oprávněného subjektu lze služebnosti rozdělit na služebnosti osobní a pozemkové. V případě změny povinného subjektu nedochází ke změně či zániku existující služebnosti, což je dáno jejich věcně právním charakterem.

Příklad

Je-li služebnou věcí věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, přijme nabyvatel služebnost pouze v případě, měl-li a mohl-li z okolností zjistit nebo bylo-li to ujednáno, že věc je služebností zatížena, popřípadě tak stanoví zákon.

U pozemkových služebností je oprávněným subjektem ze služebnosti vlastník věci (panujícího pozemku), v jejíž prospěch byla služebnost zřízena. Oprávnění vykonávat práva služebnosti náleží každému, na koho přejde vlastnické právo k pozemku, v jehož prospěch byla služebnost zřízena. Změna vlastnictví tak nezpůsobuje zánik služebnosti, která je vázána na existenci zatíženého pozemku, nikoliv na osobu jeho vlastníka. Nový vlastník vstupuje do právního postavení svého předchůdce, a to bez ohledu na právní titul zakládající převod nebo přechod vlastnického práva.

Osobní služebnosti jsou zřízeny ve prospěch konkrétní osoby, jelikož v popředí je zájem oprávněného, se kterým jsou spjata práva spojená se služebností. Osoba oprávněného musí být konkrétním způsobem určena, aby nemohla být zaměněna s kýmkoliv jiným. Za určitých okolností je možné, aby služebnost byla vykonávána i osobami odlišnými od oprávněného, pokud to plyne z její povahy. Služebnost osobní zaniká nejpozději smrtí oprávněné osoby nebo zánikem oprávněné osoby, je-li touto osobou osoba právnická. Obojí v případě, že nebylo dohodnuto jinak.

Kromě výše uvedeného rozdělení služebností je třeba uvést, že NOZ je postaven na obecné definici služebností uvedené v § 1257, vedle níž jsou v dalších ustanoveních uvedeny demonstrativně konkrétní druhy osobních a pozemkových služebností:

• - služebnosti inženýrské sítě § 1267 a násl.,
• - opora cizí stavby § 1269,
• - služebnost okapu § 1270,
• - právo na svod dešťové vody § 1271,
• - právo na vodu § 1272,
• - služebnost rozlivu § 1273,
• - služebnost stezky, průhonu a cesty § 1274 a násl.,
• - právo pastvy § 1280,
• - služebnost užívacího a požívacího práva § 1283 a násl.,
• - služebnost bytu § 1297 a násl.

S ohledem na demonstrativní výčet je možné zřídit i služebnosti jiné, výše neuvedené, a to za podmínky, že budou postihovat vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco strpět nebo se něčeho zdržet.

Subjekty služebností

Obecně lze říci, že v rámci právních vztahů z věcných břemen musejí vystupovat alespoň dva subjekty – oprávněný a povinný.…