č. 461/2005 Sb. NSS, Správní trestání: právo staré a nové
č. 461/2005 Sb. NSS
Správní trestání: právo staré a nové
k čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (český překlad vyhlášen pod č. 209/1993 Sb.)
k čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod
k § 60, § 61 a § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
k § 66 a násl. a § 83 odst. 9 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. (nyní též zákona č. 188/2004 Sb.; po této novele jde o odst. 8)
k § 5, § 20, § 24 a § 39 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění zákonů č 352/1999 sb., č. 37/2000 Sb., č. 132/2000 Sb. a č. 185/2001 Sb.*)
I. Ústavní záruka vyjádřená v článku 40 odst. 6 in fine Listiny základních práv a svobod a spočívající v přípustnosti trestání podle nového práva, jestliže je taková úprava pro pachatele výhodnější, platí i v řízení o sankci za správní delikty. Ve svých důsledcích znamená, že rozhodnutí, které za účinnosti nového práva ukládá trest podle práva starého, se musí ve svých důvodech vypořádat s otázkou, zda nové právo vůbec převzalo staré skutkové podstaty, a pokud ano, zda tresty za takové delikty ukládané jsou podle nového práva mírnější nebo přísnější než podle práva starého. Rozhodnutí, které se s touto otázkou vůbec nevypořádá a zcela ji pomine, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
II. Ustanovení § 83 odst. 8 zákona č. 183/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, o tom, že „Řízení o pokutách zahájená před účinností tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Ostatní zahájená řízení se dokončí podle tohoto zákona“, nemůže prolomit ústavní princip čl. 40 odst. 6 in fine Listiny základních práv a svobod: lze jej chápat pouze v procesním, a nikoli hmotněprávním smyslu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, čj. 6 A 126/2002-27)
Prejudikatura: ad I. č. 91/2004 Sb. NSS.
Věc: Společnost s ručením omezeným P. v P. proti Ministerstvu životního prostředí o uložení pokuty podle zákona o odpadech.
Rozhodnutím České inspekce životního prostředí (v textu též „inspekce“) ze dne 20. 3. 2002 byla žalobci podle § 24 odst. 1 písm. b), § 39 odst. 1 písm. c) a f), odst. 2 písm. b) a odst. 3 písm. b) zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, uložena pokuta ve výši 55 000 Kč za porušení § 5 odst. 1 písm. f), g) a h), § 5 odst. 5 a § 20 odst. 1 a 2 zákona.
Ministerstvo životního prostředí odvolání žalobce zamítlo a rozhodnutí orgánu I. stupně potvrdilo v plném rozsahu.
Žalobce brojil proti uložení pokuty včasnou žalobou u Vrchního soudu v Praze; tento soud již o věci samé do konce roku 2002 nerozhodl a podle přechodných ustanovení k reformě správního soudnictví byla neskončená věc spolu s ostatními předána Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení řízení (§ 130 a § 132 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí inspekce i rozhodnutí žalovaného pro vady řízení a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Žalobce v žalobě předně vyslovil domněnku, že pokuta byla uložena ve věci odpadů PCB ponechaných v areálu státním podnikem, a to navíc rozhodnutím České inspekce životního prostředí namísto rozhodnutím okresního úřadu. Dále namítl podjatost…
