č. 1197/2007 Sb. NSS, Důchodové pojištění: „dílčení“ procentní výměry starobního důchodu
č. 1197/2007 Sb. NSS
Důchodové pojištění: „dílčení“ procentní výměry starobního důchodu
k § 33 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
k čl. 46 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, ve znění nařízení Rady (EHS) č. 2864/72, č. 2595/77, č. 1390/81 a č. 1248/92 (v textu též „nařízení Rady č. 1408/71“)
Dopadá-li na výpočet výše starobního důchodu ustanovení čl. 46 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, podléhá „dílčení“ celá procentní výměra důchodu vypočtená podle pravidel obsažených v § 33 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, bez ohledu na skutečnost, v kterém členském státě Evropské unie získal důchodce dobu pojištění po vzniku nároku na tento důchod.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2007, čj. 3 Ads 21/2006-44)
Věc: MUDr. Emilía E. proti České správě sociálního zabezpečení o výši starobního důchodu, o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalobkyně se narodila v roce 1940. Vychovala dvě děti a věku padesáti pěti let dosáhla v roce 1995. Po tomto datu byla bez pobírání důchodu nepřetržitě zaměstnána až do 30. 6. 2004 u zaměstnavatele v České republice. Žádost o starobní důchod od českého nositele pojištění uplatnila dne 31. 5. 2004 a požádala o jeho přiznání ode dne 1. 7. 2004. Od téhož data jí přiznala starobní důchod i Sociálna poisťovňa (slovenský nositel pojištění).
Žalovaná žalobkyni přiznala ode dne 1. 7. 2004 starobní důchod ve výši 3089 Kč měsíčně (podle § 72 zákona č. 155/1995 Sb., § 21 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a podle čl. 46 odst. 2 nařízení Rady č. 1408/71). Plná základní výměra důchodu činila 1310 Kč, plná procentní výměra 12 061 Kč, celkově tedy 13 371 Kč. Výpočtový základ pro určení procentní výměry důchodu byl stanoven částkou 12 628 Kč, jeho výše odpovídá osobnímu vyměřovacímu základu 35 372 Kč za roky 1986 - 2003. Procentní výměra ke dni vzniku nároku na důchod za 35 let pojištění činila 52,50 % výpočtového základu, tj. 6630 Kč, zvýšení procentní výměry za 3331 dnů pojištění získaných po vzniku nároku na důchod pak 43 % výpočtového základu, tj. 5431 Kč. Výše důchodu byla následně upravena podle poměru dob získaných v českém důchodovém pojištění a celkové době pojištění. Žalobkyně získala v českém důchodovém pojištění 3769 dnů, celkově pak 16 319 dnů. Základní výměra důchodu tak byla upravena na částku 303 Kč, procentní výměra na částku 2786 Kč. Od lednové splátky roku 2005 pak byl důchod zvýšen na částku 3261 Kč, kdy základní výměra byla určena částkou 324 Kč a procentní výměra částkou 2937 Kč.
Dne 14. 12. 2005 žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu. V ní namítala nesprávné posouzení právní otázky, konkrétně výklad a aplikaci příslušných ustanovení nařízení Rady č. 1408/71. Uplatňovala, že úhrn důchodů přiznaných českým a slovenským nositelem pojištění nedosahuje částky 13 371 Kč, která by jí náležela v případě, že by byla celá doba pojištění hodnocena v českém systému…
